Pomona

(8. 12. 1861 – 27. 9. 1944)

Název	Pomona
Název v originálu	Pomone
Datování	1910
Provenience	Vybráno 1923 československým státem k zakoupení, zapsáno 1925 do sbírky MG.
Způsob nabytí	státní nákup
Inventární číslo	P 1059
Katalogové číslo	77
Tematický celek	Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka	Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla	socha
Značeno	A. Maillol.; F. (?) Godard / Fondeur / Paris
Rozměry	výška 163 cm
Materiál	bronz
Technika	odlitek
Literatura	Volavka 1932 Vojtěch Volavka, Průvodce po moderní galerii (kat. exp.), Moderní galerie, Praha 1932. Volavka 1933, s. 35, 44, repr. č. 26–31 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1933. Volavka 1934, repr. č. 25 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1934. Volavka 1936, s. 70 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936. Honty-Mašín 1958, č. kat. 569 Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958. MG 1926 Moderní galerie v Praze 1926 (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1926. Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 77 Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966. Macková 1966, č. kat. 598 Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966. Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, s. 9, 98–99 Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003. Macková-Štech 1962, č. kat. 569 Sbírka francouzského umění: Národní galerie v Praze (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 1962. Honty 1956 Tibor Honty, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze (soubor 12 fotografií T. Hontyho), Orbis, Praha 1956. Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1994, č. kat. 300 Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Národní galerie v Praze. Francouzské umění 19. a 20. století, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Praha 1994. Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1995, č. kat. 256 Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Galerie nationale de Prague. L´art français des 19e et 20 siècles, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Paris 1995. Kesner 1961, č. kat. 569 Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Národní galerie v Praze, Praha 1961. Masaryková-Pavelka-Pešina 1945, č. kat. 180 Anna Masaryková – Jaroslav Pavelka – Jaroslav Pešina (eds.), Výstava vybraných děl 14.–20. století pořádaná Národní galerií, Národní galerie v Praze, Praha 1945. Volné směry XXIV 1926 Masaryková 1947, s. 32 Anna Masaryková, Sbírka moderního umění Národní galerie v Praze (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1947. Spielmann 1967 Petr Spielmann, F. X. Šalda a výtvarné umění (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1967. Pečírka 1935, s. 183–184 Jaromír Pečírka, Francouzské moderní sochařství, Orbis, Praha 1935. Wittlich 2014 Petr Wittlich, Bohumil Kafka (1878–1942). Příběh sochaře, Karolinum, Praha 2014 Cassou 1947 Jean Cassou (úvod. text), Sochařství Francie od Rodina ke dnešku (kat. výst.), Umělecká beseda, Praha 1947 Vallery-Radot 1956, n. pag. Jean Vallery-Radot, Francouzské umění od Delacroixe po současnost: kresby, akvarely, grafika (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1956. Denis 1909, s. 335–345 Maurice Denis, Aristide Maillol, Volné směry XIII, 1909, s. 335–345 Apollinaire 1910, s. 121, 124 Guillaume Apollinaire, "Vernissage d'automne", L'Intransigeant XXX, 1910, 1er octobre, s. 1–2; Přetištěno, in: Chroniques d'art, Ed. L.-C. Breunig, Paris 1960, 121f. Werth 1913 Léon Werth, Aristide Maillol, LʼArt décoratif, 1913, February, s. 74f Kühn 1924–1925, s. 74f Alfred Kühn, Z rozhovorů s Maillolem, Volné směry XXIII, 1924–1925, č. 1, s. 301–302. George 1927–1928 Waldemar George, O Maillolově tvorbě, Volné směry XXV, 1927–1928, č. 1, s. 59–62. George 1971, s. 42 Waldemar George, Maillol, Arted, Paris 1971. Gutfreund 1927–1928, s. 301–302 Otto Gutfreund, Maillolův vliv, Volné směry XXV, 1927–1928, č. 1, s. 183–184. Romains 1934–1935, s. 59–62 Jules Romains, Problém sochařství u Rodina a Maillola, Život XIII, 1935, s. 63. Cladel 1937, s. 63–65 Judith Cladel, Maillol, sa vie, son oeuvre, ses idées, Grasset, Paris 1937 Rewald 1939, s. 20–24 John Rewald, Maillol, Hypérion, Paris 1939. Cogniat 1946–1947, s. 21, 83–85 Raymond Cogniat, Maillol, sochař Francie, Blok I, 1946–1947, č. 4–5, s. 134ff Kaplický 1946–1947, s. 16, 18–21, 23, 58, 59, 165 Josef Kaplický, Maillol, Život XX, 1946–1947. Linnenkamp 1957, n. pag. Rolf Linnenkamp, Maillol. Erster kritischer Katalog zur Grossplastik, Hans Christians, Hamburg 1957. Rosati 1958, s. 27 James Rosati, Maillol in full: the round, the surface, Art News LVII, March 1958, č. 1, s. 41–43. Selz 1963, č. kat. 6 Jean Selz, Modern Sculpture: Origins and Evolution, George Braziller, New York 1963. Volavková-Skořepová 1971, 156 Zdenka Volavková-Skořepová, Myšlenky moderních sochařů, Obelisk, Praha 1971. Praha 1935 Katalog výstavy francouzského moderního sochařství (kat. výst.), Praha 1935 Mašín 1960 Jiří Mašín, Aristide Maillol, Státní nakl. krásné literatury a umění, Praha 1960. Mašín 1965, s. 97, 278 Jiří Mašín, Aristide Maillol: rozhovory o umění, Státní nakl. krásné literatury a umění, Praha 1965. Lorquin 1995 Bertrand Lorquin, Aristide Maillol, Thames and Hudson, London 1995.

Z dochované fotografie Maillolova ateliéru vyplývá, že sochař vytvořil první verzi Pomony v jílu už v roce 1908. Následně získal zakázku na alegorickou skupinu Roční období (Les Saisons) s postavami Pomony, Flory, Jara a Léta pro neoklasicistní salonek v sídle Ivana Morozova, významného ruského sběratele a uměleckého mecenáše. Výchozí inspirací k pojetí Pomony byla španělská dívka kyprých tvarů. Maillol nicméně přiznal, že její tělo nekopíroval doslova, ale přejal pouze určité fyziognomické rysy. V roce 1908 totiž sochař navštívil Řecko, kde si zamiloval kanonický vzor (harmonie celku složená z esteticky dokonalých částí). Maillolovi proto nešlo o zachycení věrné přírodě, ale o uvedení vybraných jednotlivostí do určitého stylového idiomu. Stojící akt je určený zejména pro frontální pohled. Její postoj zaujímá lehký kontrapost, paže jsou elegantně nataženy dopředu a nabízejí jablka, jejichž sférický tvar odkazuje ke tvaru jejích ňader a dodává dílu smyslnost. V průběhu dvacátých let Maillol realizoval množství variant Pomony, existuje verze s draperií (součástí pomníku padlým, Elne, 1922), s rukama podél těla (vytvořená pro město Paříž) nebo redukce, které se staly vyhledávaným sběratelským artiklem. V roce 1921 se znovu vrátil k verzi Pomony bez oděvu z doby kolem roku 1910 a přetvořil ji živějším a přírodnějším způsobem, který mnohem více odpovídal realitě. Ruce pozdější verze Pomony jsou volně svěšené k tělu. Bronzová Pomona ze sbírek Národní galerie byla vybrána v období státního nákupu (1923), jak dokládá reprodukce díla ve Volných směrech s přípisem „Československá státní obrazárna“,, nicméně v tomto roce zcela jistě nebyla zaplacena. Většina vybraných plastik provázely delší dodací lhůty, které – jak ukázala kauza Hérakles – se mohly protáhnout i na několik let. Zapsání Pomony se zřejmě z výše uvedených důvodů uskutečnilo až v roce 1925. Pražský odlitek stojí svou kvalitou velmi vysoko a samotným Maillolem byl považován za jeden z nejlépe odlitých. (Mašín 1960, s. 35)

Martina Bezoušková 2022