Francouzské sochařství 19. a 20. století
Soupisový katalog navazuje na kulturně-historický kontext a představuje soubor francouzského sochařství ze sbírek Národní galerie včetně díla Alexandra Archipenka, Pabla Picasssa nebo Jacquese Lipchitze. Řazení katalogu je uspořádané chronologicky, podle data narození autorů, čímž respektuje materiálový charakter sbírky, která až na výjimky nevznikala systematicky, nicméně reagovala na aktuální trendy. V průběhu 19. století se sochařství stávalo stále žádanější uměleckou disciplínou i sběratelskou komoditou. Mladá generace nalezla ideovou oporu ve Francii, zemi, jejíž kulturní tradice představovala obdivovaný příklad uměleckého vyjádření. S tím souvisela také častější prezentace plastik francouzské provenience na našem území. Ojedinělá díla francouzských akademiků zastoupená na výstavách Krasoumné jednoty vystřídala po přelomu století orientace na modernistické autory. Spolek výtvarných umělců Mánes uspořádal monografické výstavy Augusta Rodina (1902) a Émila-Antoina Bourdella (1909) v Praze, což sice oslovilo umělce a soukromé sběratele, ale nepřineslo francouzské plastice docenění širší veřejností. Zlomovým momentem se pro zhodnocení zahraniční plastiky stal až rok 1935, kdy v Praze proběhla výstava Francouzské moderní sochařství. Její exponátový výběr představil českým divákům chronologický přehled autorů včetně soudobého díla Henriho Laurense, Jacquese Lipchitze a Ossipa Zadkina. Zmíněná událost tímto nastavila nový trend, kdy se k francouzskému sochařství začali přiřazovat i umělci jiných národností.