Buddhistické umění
Databáze představuje 166 buddhistických děl z jižní a jihovýchodní Asie, Číny, Tibetu, Mongolska a Japonska. Přináší jejich podrobný popis a údaje o sběratelské provenienci. Zároveň popíše a vysvětlí základní rysy asijských buddhistických artefaktů a jejich spojitost s myšlenkovým pozadím, v němž v jednotlivých kulturách vznikaly. V českém prostředí podnítila sběratelství buddhistických děl již na přelomu 19. a 20. století vlna zájmu o poznání myšlenkových tradic a umění asijských kultur. Umělecké předměty z Asie se následně stávaly součástí nově založených evropských muzejních sbírek i uměleckého trhu v Paříži, Vídni, Mnichově či Berlíně. Buddhistické obrazy a sochy přinášely evropskému divákovi především neobvyklý estetický a duchovní prožitek, jenž vyvolal u řady z nich touhu cestovat do Asie. Mezi nejvýznamnější české sběratele patřili Joe Hloucha, Josef Martínek a Vojtěch Chytil. Je však třeba zmínit i další sběratele, kteří působili v diplomatických a obchodních službách v Asii nebo se pohybovali v uměleckých kruzích. Nejstarší akvizice buddhistických soch a obrazů v Národní galerii pocházejí ze začátku třicátých let 20. století, kdy je od Hlouchy a Martínka zakoupil Vincenc Kramář do sbírek Státní galerie, jejíž fond spravovala od roku 1949 Národní galerie v Praze. Po založení Oddělení orientálního umění v Národní galerii v roce 1951 se asijské umění soustřeďuje v samostatné sbírce a starší akvizice sem byly převedeny.