Název | Sv. Josef |
---|---|
Datování | |
Provenience | sbírka Miroslava Borovičky, Sadská, do 1995 |
Způsob nabytí | získáno 1996 |
Inventární číslo | P 8802 |
Katalogové číslo | 128 |
Tematický celek | Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800 |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 47 cm / šířka 14 cm / Hloubka 14 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
protějšková řezba k inv. číslu P 8796 Obě sošky se do všech podstatných detailů shodují s velkými zlacenými řezbami Panny Marie a sv. Josefa v kostele bosých karmelitánů Panny Marie Vítězné v Praze. Představují někdejší ukázkové modely těchto masivních, bohatě nařaseným rouchem oděných postav Ježíšových rodičů, které – „ztichlé v gestu adorace a ve výrazu láskyplného citu“ (Blažíček 1958) – osadila prosperující rodinná dílna otce a syna Prachnerů v listopadu 1776 na nový boční oltář Pražského Jezulátka, postavený v interiéru chrámu podle projektu architekta Ignáce Palliardiho. Stejná dílna dodala rovněž sochy Boha Otce, andělů a putti do oltářního nástavce. Kamennou část honosného oltáře, jednoho z posledních významných děl barokní Prahy, vytvořil v témže roce z několika barevně i texturně různých druhů mramoru malostranský měšťan a znamenitý kameník a mramorář František Martin Lauermann (1714–1778). Důvodem zřízení nádherného oltáře byl zejména živelně rostoucí kult sošky Pražského Jezulátka. Podle zjištění laboratorního a restaurátorského průzkumu byly obě modelové řezby původně opatřeny stříbřením na červenohnědém polimentu, naneseném na pravděpodobně křídovém podkladu. Stávající polychromie napodobuje vzhled této původní barevné úpravy. Obě sošky byly druhotně upevněny na jednoduše profilované sokly čtvercového půdorysu, které jsou zhotoveny z jedlového dřeva a jsou zřejmě mladšího původu. Po sejmutí figury sv. Josefa bylo na křídové vrstvě na horní straně podstavce objeveno tužkou nebo olůvkem psané písmeno „G“.
Tomáš Hladík 2021