Sv. Josef

Petr Prachner

(1747 – 1807)

Název	Sv. Josef
Datování
Provenience	sbírka Miroslava Borovičky, Sadská, do 1995
Způsob nabytí	získáno 1996
Inventární číslo	P 8802
Katalogové číslo	128
Tematický celek	Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka	Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla	socha
Rozměry	výška 47 cm / šířka 14 cm / Hloubka 14 cm
Materiál	dřevo lipové
Technika	volná řezba
Literatura	Bachmann 1964, 160 Erich Bachmann, Plastik, in: Karl M. Swoboda (ed.), Barock in Böhmen, München 1964, s. 125–164 BLAŽÍČEK 1958, 250 Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958 BLAŽÍČEK 1989C, 718,732,739 Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: Dějiny českého výtvarného umění (Od počátků renesance do závěru baroka) II/2, Praha 1989, s. 711–740 Ekert I 1883, 255 František Ekert, Posvátná místa král. hl. města Prahy, I, Praha 1883 Forbelský–Royt–Horyna 1992, 68 Josef Forbelský – Jan Royt – Mojmír Horyna, Pražské Jezulátko, Praha 1992 Hladík 1996, 316 Tomáš Hladík, Modelletto Petra Prachnera ve sbírkách Národní galerie v Praze, in: Vít Vlnas – Tomáš Sekyrka (edd.), Ars baculum vitae. Sborník studií z dějin umění a kultury. K 70. narozeninám Prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc., Národní galerie v Praze, 1996, pp. 310–316. Knedlík 2017, 467 Manfred Knedlik, Prachner, Richard Georg (Richard Jiří), in: De Gruyter, Allgemeines Künstler-Lexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, Bd. 96, De Gruyter, Berlin – Boston 2017, p. 467. Kořán 1988A, 517-518 Ivo Kořán, Sochařství, in: Praha na úsvitu nových dějin (Čtvero knih o Praze), Praha 1988, s. 433–518. Průvodce 2005A, 132 Vít Vlnas (ed.), Umění manýrismu a baroka v Čechách. Průvodce stálou expozicí Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Jiří, Praha 2005. Průvodce 2005B, 132 Vít Vlnas (ed.), Mannerist and Baroque Art in Bohemia. Guide to the permanent exhibition of the Collection of Old Masters of the National Gallery in Prague at the Convent St George, Prague 2005. Štech 1935, 37 Václav Vilém Štech, Sochaři pražského baroku. Les sculpteurs baroques de Prague. Prager Barockbildhauer, Státní grafická škola v Praze, Praha 1935. Umělecké památky Prahy 1999, 79 Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Malá Strana, Praha 1999.

protějšková řezba k inv. číslu P 8796 Obě sošky se do všech podstatných detailů shodují s velkými zlacenými řezbami Panny Marie a sv. Josefa v kostele bosých karmelitánů Panny Marie Vítězné v Praze. Představují někdejší ukázkové modely těchto masivních, bohatě nařaseným rouchem oděných postav Ježíšových rodičů, které – „ztichlé v gestu adorace a ve výrazu láskyplného citu“ (Blažíček 1958) – osadila prosperující rodinná dílna otce a syna Prachnerů v listopadu 1776 na nový boční oltář Pražského Jezulátka, postavený v interiéru chrámu podle projektu architekta Ignáce Palliardiho. Stejná dílna dodala rovněž sochy Boha Otce, andělů a putti do oltářního nástavce. Kamennou část honosného oltáře, jednoho z posledních významných děl barokní Prahy, vytvořil v témže roce z několika barevně i texturně různých druhů mramoru malostranský měšťan a znamenitý kameník a mramorář František Martin Lauermann (1714–1778). Důvodem zřízení nádherného oltáře byl zejména živelně rostoucí kult sošky Pražského Jezulátka. Podle zjištění laboratorního a restaurátorského průzkumu byly obě modelové řezby původně opatřeny stříbřením na červenohnědém polimentu, naneseném na pravděpodobně křídovém podkladu. Stávající polychromie napodobuje vzhled této původní barevné úpravy. Obě sošky byly druhotně upevněny na jednoduše profilované sokly čtvercového půdorysu, které jsou zhotoveny z jedlového dřeva a jsou zřejmě mladšího původu. Po sejmutí figury sv. Josefa bylo na křídové vrstvě na horní straně podstavce objeveno tužkou nebo olůvkem psané písmeno „G“.

Tomáš Hladík 2021