Model náhrobku Martina Hennevogela z Ebenburgu

(1757 – 1826)

Název	Model náhrobku Martina Hennevogela z Ebenburgu
Datování
Datace uvedená	1803
Provenience	Uměleckoprůmyslové museum v Praze, do 1949
Způsob nabytí	získáno 1949
Inventární číslo	P 4516
Předchozí inventární čísla	DP 296
Katalogové číslo	121
Tematický celek	Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka	Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla	socha
Rozměry	výška 32 cm / šířka 20 cm / Hloubka 6 cm
Materiál	hlína pálená
Technika	reliéf
Literatura	BLAŽÍČEK 1970B, 626 Oldřich J. Blažíček, Tři expozice českého baroku, Umění XVIII, 1970, s. 616–627 BLAŽÍČEK 1989C, 738,740 Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: Dějiny českého výtvarného umění (Od počátků renesance do závěru baroka) II/2, Praha 1989, s. 711–740 Kat. Chlumec 1969, 68 Barok v Čechách. Výběr architektury, plastiky, malby a uměleckých řemesel 17. a 18. století. Katalog expozice, Státní zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, Hradec Králové 1969. Kat. Chlumec 1973, 145 Oldřich J. Blažíček – Dagmar Hejdová – Josef Hobzek et al., Barok v Čechách. Výběr architektury, plastiky, malby a uměleckých řemesel 17. a 18. století. Katalog expozice ve státním zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou, Praha 1973. Krátký 1995, 349-350,352 Jaroslav Krátký, České sochařství kolem roku 1800. I. M. Platzer na Litoměřicku, Zprávy památkové péče LV, 1995, no. 9, pp. 348–352. Prahl 2000, 54,59-60 Roman Prahl, Studien und Modelle zur Grabplastik um das Jahr 1800, Bulletin of the National Gallery in Prague X, 2000, s. 50–61, 102–107. Skořepová 1957, 110,140,172 Zdena Skořepová, O sochařském díle rodiny Platzerů. Příspěvek k dějinám středoevropského sochařství, Praha 1957.
Prameny	Depozitní revers 1949 ANG, fond NG, Akvizice 1945–1958, Depozita, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, depositní revers, 4. 10. 1949

Skladebné elementy se v tomto případě seskupily v plný reliéf souměrného vývinu. Čím odtažitěji působí anticky laděná postava truchlící ženy, tím více realisticky se jeví chlapec v úboru pážete. Velký štít pod nízkým fragmentem sloupu, který byl připraven pro obšírný nápis, erb s devíti perlami a festonově rozestřenými přikryvadly, byl identifikován jako erbovní znamení Martina Hennevogela (1734–1803). Tento litoměřický magistrátní rada si pozměnil jméno z Ebenberg na Ebenburg po nobilitaci císařem Josefem II. v roce 1780. Jeho kamenný náhrobek na hřbitově v Litoměřicích (polychromovaný pískovec se zlacením ratolesti, erbu a písma, v. 290 cm) nese malou signaturu na stejném místě jako naše hliněné modelletto, tedy na bochníčku v zátiší s taškou vpravo dole. Restaurování tohoto plastického návrhu odkrylo na přední straně čáry pomocné sítě pro zvětšení do definitivního materiálu.

Tomáš Hladík 2021