Název | Klečící anděl II |
---|---|
Datování | |
Provenience | sbírka doc. dr. Oldřicha J. Blažíčka, Praha; sbírka PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové, Praha, do 1994 |
Způsob nabytí | získáno 1994 |
Inventární číslo | P 8794 |
Předchozí inventární čísla | VP 367 |
Katalogové číslo | 103 |
Tematický celek | Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800 |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 105 cm / šířka 70 cm / Hloubka 43 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
protějšek k řezbě inv. č. P 6430 Andělé usazení na obláčcích představují dvojici protějškových postav, určených zřejmě k výzdobě tabernáklu neznámého pozdně barokního oltáře. Vyvážená plynulá skladba z esovek, důraz, s nímž jsou vypracovány tělesné objemy, hmotná měkká roucha, klasicistní proporce a donnerovský typ hlavy s kadeřemi u uší ukazují zřetelně na autorství Ignáce Františka Platzera. Při veškeré své objemnosti působí tyto řezby i zvláštní křehkou drobností. Oldřich Blažíček proto soudil, že představují časnou a opakováním dosud neotřelou redakci andělského typu, realizovanou ještě s velkou účastí mistra samotného v době kolem let 1750 až 1760 (srv. zápis na evidenční kartě VP 367 z 24. 7. 1975). Protějšková řezba (inv. č. P 8794) byla do Národní galerie zapůjčena (1975) ze sbírky Oldřicha Blažíčka a do roku 1977 tvořili oba klečící andělé působivý závěr nové expozice barokního umění v prvním patře kláštera sv. Jiří. Přestože v roce 1977 nákupní komise jednomyslně odsouhlasila zakoupení také protějškové řezby, Klečícího anděla II, do galerijních sbírek, k jejímu definitivnímu získání mohlo dojít teprve o řadu let později.
Tomáš Hladík 2021