Název | Kalvárie I |
---|---|
Datování | |
Provenience | sbírka Anny Podzemné, Praha, do 1964 |
Způsob nabytí | získáno 1964 |
Inventární číslo | P 5177 |
Tematický celek | Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800 |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 86 cm / šířka 28 cm / Hloubka 33 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura | |
Prameny |
Skupina Kalvárie nese pestrou polychromii, jejíž originální vrstva se ovšem dochovala jen na kříži a korpusu Ukřižovaného. Jiří František Pacák, „který měl možnost být s římským plátnem u piaristů [v kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, s týmž námětem] v podstatě v každodenním kontaktu“ (Pavlíček), v ní přišel se zcela novou variantou zpracování veskrze tradičního tématu, dosti odlišnou od řešení malé galerijní Kalvárie II (inv. č. P 4554). Toto pojetí zopakoval ještě v Kalvárii III (inv. č. P 9798), rovněž uložené ve sbírkách Národní galerie Praha. Vzájemné odlišnosti všech tří uvedených skupin nespočívají pouze v rozdílném měřítku, ale zejména v návratu k původnímu počtu tří Kristových přátel na Kalvárské hoře, známému jak z Trevisaniho modelletta litomyšlského obrazu (Regionální muzeum v Teplicích), tak také z velké většiny jeho mladších kopií. Na rozdíl od nich jsou ovšem Pacákovy hybné figury Jana Evangelisty, Máří Magdalény a Dolorosy navzájem propojeny mnohem těsněji a vytvářejí tak zvláštní sevřený útvar u paty kříže. Celá trojice je současně dokonale provázána užitými gesty, plynule přecházejícími z jedné postavy na druhou. Spojitost s ostatní mistrovou tvorbou je tu nesporná: projevuje se v úsilí „uzavřít formu diagonálami a obrazci a vystupňovat pohyblivost rouch“ (Štech). V průběhu restaurování bylo nalezeno původní barevné pojednání korpusu a dřeva kříže, naopak v případě skupiny Kristových přátel musela být respektována nejstarší souvislá polychromní vrstva, byť i nepůvodní. Současně bylo zjištěno, že figury pod křížem byly v minulosti nově sestaveny.
Tomáš Hladík 2021