Kalvárie I

(1670 – 1742)
Název Kalvárie I
Datování
Provenience sbírka Anny Podzemné, Praha, do 1964
Způsob nabytí získáno 1964
Inventární číslo P 5177
Tematický celek Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 86 cm / šířka 28 cm / Hloubka 33 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • KAT. NG 1988a, 146
    Jiří Kotalík (ed.), Die Nationalgalerie in Prag I, Prag 1988.
  • Hladík 2014, 26-27,33,137-138,141
    Tomáš Hladík, Wood-carvings by Jiří František Pacák in the Collection of the National Gallery in Prague, Bulletin of the National Gallery in Prague XXIV, 2014, s. 21–34, 135–142.
  • Pavlíček 2013, 47-48
    Kaňka, Braun & Trevisani co-production. Podoba a osudy hlavního oltáře piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, Pomezí Čech, Moravy a Slezska, vol. 14, Litomyšl 2013, s. 37–54.
  • Štech 1967, 282
    Václav Vilém Štech, Matyáš Bernard Braun, in: Idem, Dohady a jistoty, Výbor studí a článků, Praha 1967, s. 188–291.
Prameny
  • Blažíček 1974/1982 , 40/384
    ANG, fond Oldřich Jakub Blažíček (1914–1985), Rukopisy, Oldřich J. Blažíček, Sochařství 17. a 18. století v Národní galerii – manýrismus a barok – pro Sbírky Národní galerie v Praze / Katalogy stálých expozic Národní galerie v Praze /, sv. 2, Staré české umění, Jiřský klášter, 1974–1982, strojopis, př. č. AA 3260

Skupina Kalvárie nese pestrou polychromii, jejíž originální vrstva se ovšem dochovala jen na kříži a korpusu Ukřižovaného. Jiří František Pacák, „který měl možnost být s římským plátnem u piaristů [v kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, s týmž námětem] v podstatě v každodenním kontaktu“ (Pavlíček), v ní přišel se zcela novou variantou zpracování veskrze tradičního tématu, dosti odlišnou od řešení malé galerijní Kalvárie II (inv. č. P 4554). Toto pojetí zopakoval ještě v Kalvárii III (inv. č. P 9798), rovněž uložené ve sbírkách Národní galerie Praha. Vzájemné odlišnosti všech tří uvedených skupin nespočívají pouze v rozdílném měřítku, ale zejména v návratu k původnímu počtu tří Kristových přátel na Kalvárské hoře, známému jak z Trevisaniho modelletta litomyšlského obrazu (Regionální muzeum v Teplicích), tak také z velké většiny jeho mladších kopií. Na rozdíl od nich jsou ovšem Pacákovy hybné figury Jana Evangelisty, Máří Magdalény a Dolorosy navzájem propojeny mnohem těsněji a vytvářejí tak zvláštní sevřený útvar u paty kříže. Celá trojice je současně dokonale provázána užitými gesty, plynule přecházejícími z jedné postavy na druhou. Spojitost s ostatní mistrovou tvorbou je tu nesporná: projevuje se v úsilí „uzavřít formu diagonálami a obrazci a vystupňovat pohyblivost rouch“ (Štech). V průběhu restaurování bylo nalezeno původní barevné pojednání korpusu a dřeva kříže, naopak v případě skupiny Kristových přátel musela být respektována nejstarší souvislá polychromní vrstva, byť i nepůvodní. Současně bylo zjištěno, že figury pod křížem byly v minulosti nově sestaveny.

Tomáš Hladík 2021