Název | Mars a Venuše |
---|---|
Datování | |
Provenience | Nostická sbírka, Praha, do 1945 |
Způsob nabytí | získáno 1945 |
Inventární číslo | P 5820 |
Předchozí inventární čísla | Z 715, DP 874 |
Katalogové číslo | 87 |
Tematický celek | Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800 |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 37 cm / šířka 15 cm / Hloubka 12 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura | |
Prameny |
Mramorové sousoší velmi úzce souvisí s Montovou bronzovou skupinou Venuše a Adonis (Stockholm, Nationalmuseum), jež původně patřila do sbírek císaře Rudolfa II., kde se rovněž nacházely analogické malířské kompozice Bartholomaea Sprangera na náměty z antické mytologie. Komorní sousoší Marta s Venuší prvně publikoval Karel Chytil, který je srovnával s příbuznými malířskými kompozicemi Bartolomaea Sprangera a dílo zařadil do okruhu Adriaena de Vries. Jaromír Neumann Vriesovo autorství problematizoval poukazem na skutečnost, že od tohoto sochaře se nedochovalo žádné dílo v kameni. Hansi Montovi, sochaři původem z nizozemského Gentu, který pracoval s mramorem a alabastrem a náležel k Sprangerovým přátelům a spolupracovníkům, připsal naši skupinu Lars Olof Larsson, který ji datoval do let 1575 až 1580. Jan Chlíbec připomenul (1997), že „v prostorovém rozvinutí sousoší a anatomické stavbě figur je rovněž zřetelný umělecký podnět Montova florentského učitele Giambologni, jenž doporučil Monta spolu se Sprangerem v roce 1575 k vídeňskému císařskému dvoru“. Podle Elišky Fučíkové „sochy připisované Montovi jako by měly své protějšky ve Sprangerových obrazech, mramorová soška Marta a Venuše je plastickou obdobou drobného obrázku představujícího Vulkána a Maiu“. Zřetelných analogií se Sprangerovou tvorbou je ovšem celá řada; postavě Montovy Venuše je například velmi blízká Salmakis ze Sprangerova obrazu Salmakis a Hermafrodítos (Vídeň, Kunsthistorisches Museum, inv. č. 2614). Kompozice galerijní skupinky není ovšem plně autentická, jelikož hlava Venuše a část její levé paže, stejně jako Martova levice, jsou mladšími doplňky. Původní nasazení Venušiny hlavy i velmi působivé spojení rukou za zády postav si naopak zachoval bronzový odlitek (Obrazárna Pražského hradu, inv. č. HS 10994) pořízený v době, kdy se mramorové sousoší nacházelo ještě v intaktním stavu. Inventáře Nostické sbírky neposkytují žádnou informaci o tom, kdy došlo k poškození a hlavně k restaurování sošky. Poškození mohlo být ale důvodem, proč bylo dílo roku 1782 prodáno v aukci. Lars Olof Larsson se domníval, že bronzový odlitek je starého původu a mohl vzniknout ještě v rudolfínské době. Montovy sochy se poté, co sochař opustil Prahu, staly prakticky nedostupnými. V inventáři Rudolfovy Kunstkomory z let 1607 až 1611 se vyskytují doklady o tom, že některá díla byla odlévána (Fučíková).
Tomáš Hladík 2021