Herkules s trojhlavým psem Kerberem

(1688 - 1731)
Název Herkules s trojhlavým psem Kerberem
Datování
Provenience zahrada Kolowratů-Novohradských na Královské třídě v Praze (dnes Příkopy)
Způsob nabytí získáno 1964 (převodem z Národního divadla v Praze)
Inventární číslo P 5176
Katalogové číslo 32
Tematický celek Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 207 cm / šířka 90 cm / Hloubka 70 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • BLAŽÍČEK 1937, 78
    Oldřich J. Blažíček, Jan Jiří Bendl, pražský sochař časného baroka, Památky archeologické XL (nová řada IV–V), 1934–1935, Praha 1937, s. 55–91.
  • BLAŽÍČEK 1937, 78
    Oldřich J. Blažíček, Jan Jiří Bendl, pražský sochař časného baroka, Památky archeologické XL (nová řada IV–V), 1934–1935, Praha 1937, s. 55–91.
  • BLAŽÍČEK 1976, 94
    Oldřich J. Blažíček, Ferdinand Brokof, Praha 1976.
  • BLAŽÍČEK 1986A, 94
    Oldřich J. Blažíček, Ferdinand Brokof, Praha 1986.
  • BLAŽÍČEK 1989B, 483
    Oldřich J. Blažíček, Sochařství vrcholného baroka, in: Dějiny českého výtvarného umění (Od počátků renesance do závěru baroka) II/2, Praha 1989, s. 481–509.
  • Kat. NG 1988A, 143
    Oldřich J. Blažíček – Ladislav Kesner – Marie Anna Kotrbová et al., Staré české umění. Sbírky Národní galerie v Praze. Jiřský klášter (Sbírky Národní galerie v Praze. Katalog stálé expozice II), Národní galerie v Praze, Praha 1988.
  • Černý 1902, 170
    A.B. Černý, Karlův kamenný most v Praze roku 1716, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze X, 1902, pp. 15–18, 143–174.
  • Dlabacž I-III 1815, 235
    Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstlerlexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, I–III, Prag 1815.
  • Larsson 1992, 27
    Lars Olof Larsson, European Bronzes 1450–1700 (Swedish National Art Museums), Stockholm 1992.
  • Matějček 1932, 187
    Antonín Matějček, Dějepis umění V. Umění nového věku III, Praha 1932.
  • Nejedlá 1968, 465-466
    Věra Nejedlá, Příspěvek k dílu bratří Michala Jana Josefa a Ferdinanda Maxmiliána Brokofů, Umění XVI, 1968, pp. 444–491.
  • Poche 1948, 92
    Emanuel Poche, Prahou krok za krokem, Praha 1948.
  • Pollak 1910A, 44,69
    Oskar Pollak, Johann und Ferdinand Maxmilian Brokoff. Ein Beitrag zur Geschichte der österreichischen Barockplastik (Forschungen zur Kunstgeschichte Böhmens V), Prag 1910.
  • Průvodce 2020A, 32
    Norbert Schmidt – Marius Winzeler (edd.), Staří mistři ve Schwarzenberském paláci. Průvodce. Národní galerie Praha Sbírka starého umění, Praha 2020.
  • Průvodce 2020B, 32
    Norbert Schmidt – Marius Winzeler (edd.), Old Masters in the Schwarzenberg Palace. Exibition Book. National Gallery Prague Collection of Old Masters, Prague 2020.
  • Ruth II 1903, 818
    František Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních II, Praha 1903.
  • Schaller III 1796, 327
    Jaroslaus Schaller, Beschreibung der königl. Haupt- und Residenzstadt, III, Prag–Wien 1796.
  • Schottky I 1831, 229-230
    Jullius Max Schottky, Prag wie es war und wie es ist, nach Aktenstücken und besten Quellenschriften geschildert, I, Prag 1831.
  • Štech 1938, 1939, 195
    Václav Vilém Štech, Československé malířství a sochařství nové doby, Praha 1938–1939.
  • Štech 1938, 1939, 195
    Václav Vilém Štech, Československé malířství a sochařství nové doby, Praha 1938–1939.

Nadživotní postava Herkula přemáhajícího trojhlavého psa Kerbera znázorňuje jeden z dvanácti hrdinských činů mytického hrdiny antického starověku. Skupina vznikla pro kašnu zahrady Kolowratů-Novohradských na bývalé Královské třídě (dnešních Příkopech), sahající sem od rodového paláce na Ovocném trhu. Skulptura ztratila ovšem s mísou kašny svůj někdejší účinek, utrpěla také porušením groteskních hlav netvora; i tak nicméně v této práci proslulé pražské sochařské dílny zřetelně vystupuje účast Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, zejména v nadsazené, ale citlivé modelaci hrudníku a hlavy. Od Schallera (1796) se také její autorství připisovalo „slavnému Brokofovi“, tj. Ferdinandovi. Proto je překvapivé, že do evidence Národní galerie Praha byla skulptura zapsána jako práce českého sochaře druhé čtvrtiny 18. století. Koncepce sousoší byla inspirována skupinou téhož námětu od Adriaena de Vries na fontáně v Augsburgu (1597–1602) a jí blízkou postavou Herkula (kolem 1590–1593), která stávala v Novém (Španělském) sále na Pražském hradě a dnes je umístěna na fontáně před palácem v Drottningholmu u Stockholmu, v novodobém odlitku pak ve Valdštejnské zahradě v Praze. Kompozice uvedených Vriesových děl se šířily prostřednictvím dobových rytin; Brokof mohl být ovšem inspirován také obdobným sousoším Herkulova zápasu s obrem Kakem (1620) od Stefana Maderny, známým hned z několika replik. Přímým vzorem se mu však stala dodnes dochovaná skulptura Jana Jiřího Bendla v pražské Královské zahradě (1670), která zde byla vlastně kopírována. Brokofův mytický silák se však od Bendlova Herkula odlišuje v proporcích, v nadsazené muskulatuře i ve zdůraznění mocného pohybu. Přibližné datování galerijní skupiny do doby kolem roku 1710 vychází z podobnosti s brokofovskými atlanty na portále bývalého Hopfenštokova domu v Praze.

Tomáš Hladík 2021