Krucifix

(1684 - 1738)
Název Krucifix
Datování
Provenience Uměleckoprůmyslové museum v Praze, do 1949
Způsob nabytí získáno 1949
Inventární číslo P 4594
Předchozí inventární čísla DP 385
Katalogové číslo 23
Tematický celek Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 34 cm / šířka 27 cm / Hloubka 7 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • KAT. NG 1984, 32
    Jiří Kotalík (ed.), Národní galerie v Praze I, kat., Praha 1984.
  • Alsterová 1985, 89
    Alena Alsterová (rec.), Matyáš Bernard Braun (1684–1738), Výběr řezeb, Umění XXXIII, 1985, s. 86–89.
  • Bašta 2011, 20
    Petr Bašta, Sochaři hraběte Františka Antonína Šporka, Praha 2011.
  • BLAŽÍČEK 1961, 322–325
    Oldřich J. Blažíček, K Braunově drobné plastice, Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity. Řada uměnovědná, F 5, 1961, s. 319–326.
  • BLAŽÍČEK 1970A, 626
    Oldřich J. Blažíček, Der Bregenzer Bildhauer F. A. Kuen in Böhmen, Vorarlberg 8, Heft 3, Bregenz 1970, s. 29–36.
  • Kat. Chlumec 1969, 40
    Barok v Čechách. Výběr architektury, plastiky, malby a uměleckých řemesel 17. a 18. století. Katalog expozice, Státní zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, Hradec Králové 1969.
  • Kat. Chlumec 1973, 106
    Oldřich J. Blažíček – Dagmar Hejdová – Josef Hobzek et al., Barok v Čechách. Výběr architektury, plastiky, malby a uměleckých řemesel 17. a 18. století. Katalog expozice ve státním zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou, Praha 1973.
  • Pavlíček 2002, 328
    Martin Pavlíček, Neznámé dílo Matyáše Bernarda Brauna, in: Dalibor Prix (ed.), Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, Praha 2002, s. 325–328.
  • Poche 1986A, 302
    Emanuel Poche, Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna, Praha 1986.
Prameny
  • Depozitní revers 1949, 115
    ANG, fond NG, Akvizice 1945–1958, Depozita, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, depositní revers, 4. 10. 1949

Slohové rysy dovolují určit tuto drobnou řezbu, která byla zhotovena pro tabernákl neznámého oltáře, jako autentickou práci Matyáše Brauna. Značí se ve štíhlém, měkce modelovaném těle, vypracování hrudníku, v zajímavé malé tváři, a zejména ve vypracování bederní roušky, která je modelována živým, ale harmonickým systémem esovitých řas a klikatek. Svrchovaná jistota, s jakou byl zběžně, ale mistrovsky vybaven celý korpus, potvrzuje starší připsání (Blažíček 1961) proslulému pražskému sochaři. Nejvíce styčných bodů vykazuje Ukřižovaný na zlacené řezbě Vidění sv. Luitgardy (inv. č. P 3244), svým pojetím je však dílu blízký také krucifix v ruce sv. Aloise Gonzagy (1718) z oltáře Obětování Páně (Očišťování Panny Marie) v kostele sv. Klimenta v Praze. Větší zklidnění dramatického námětu a jistá melodičnost pohybové skladby dovolují vročit tuto práci do doby kolem let 1725 až 1730. Korpus a skalnatý terén Golgoty se dochovaly v původní barevné úpravě, kříž s nápisovou destičkou jsou novodobými doplňky.

Tomáš Hladík 2021