Název | Evangelista Lukáš |
---|---|
Datování | |
Provenience | sbírka Jiřího Hejtmánka, Praha, do 1994 |
Způsob nabytí | získáno 1994 |
Inventární číslo | P 8700 |
Katalogové číslo | 21 |
Tematický celek | Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800 |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 26 cm / šířka 10 cm / Hloubka 6 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura | |
Prameny |
Zobrazení sv. Lukáše souvisí svým slohovým charakterem i některými formálními detaily s evangelistou Matoušem (Praha, Národní muzeum), jinou Braunovou skicou z pálené hlíny, jejíž přesné určení bylo rozpoznáno teprve nedávno (Marešová Kesselgruberová 2012 ). Lukáš i Matouš patřili k plastickým návrhům, podle nichž měly být vytvořeny nadživotní řezby čtyř evangelistů v křížení piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. O modelech se mluví ve smlouvě z 18. srpna 1721, podle níž měla Braunova dílna dodat sochařskou výzdobu kněžiště a kamenné plastiky na průčelí. Vše objednané měl sochař dopravit do Litomyšle vlastním nákladem. Mojmír Horyna upozornil na překvapivý detail v modelaci galerijního bozzetta, který ji úzce spojuje s dřevořezbou téhož evangelisty v interiéru chrámu piaristů. Jedná se o výrazné poškození pláště, jemuž schází odlétávající cíp nad pravým ramenem světce; najdeme je překvapivě také na šest loktů vysoké řezbě sv. Lukáše. Starší názor o rozhodném podílu Jiřího Františka Pacáka na realizaci sochařské výzdoby v interiéru kostela piaristů byl odmítnut Martinem Pavlíčkem (1999, 2001) a recentně také Janem Boučkem. V účtech je Pacák skutečně veden jako samostatný mistr, jemuž práci zadával architekt František Maxmilián Kaňka – drobnější prací doplňoval Braunův hlavní oltář, dále také sochy evangelistů i Braunovy skulptury na průčelí. Důchodenský hlavní účet litomyšlského panství z let 1729–1730 uvádí vedle Brauna a Pacáka rovněž jméno litomyšlského sochaře Antona Apellera (1670–1735), placeného za jiné doplňky hlavního oltáře a další opravu soch evangelistů (Pipek ). Jiroušková z toho recentně vyvodila, že právě jeho podíl na finální podobě nadživotních řezeb byl možná větší, než se doposud mělo za to. Současně Martin Pavlíček (2013) odmítl starší tvrzení Milady Vilímkové o zřejmém podcenění zakázky z Braunovy strany, jež mělo vést k některým pokleskům proti kvalitě dodávané práce a k následné kritice patrně ze strany fundátora, Františka Václava hraběte Trauttmansdorffa, i zástupce piaristů. V případě řezeb evangelistů však uvedenou kritiku potvrzuje nedatovaný soupis nedostatků, publikovaný již na počátku 20. století Wenzelem Schulzem (cituje z něho rovněž Poche 1986): „sochařská práce byla postavena hrubá a nevyleštěná, zejména pak u soch čtyř evangelistů, které jsou nízko a měly být pozlaceny, takže bylo nutno je hladčeji opracovat a peníze za to Braunovi strhnout“. Braunovi nakonec z honoráře nic strženo nebylo a smluvená práce mu byla splácena do konce roku 1725 – celkem obdržel 1 397 zlatých a 15 krejcarů. K pozlacení interiérových dřevořezeb včetně evangelistů byl z Prahy povolán Johann Christoph Bauer, malíř a měšťan Starého Města (Schulz ). Jak ukazují dochované drobné fragmenty, také galerijní bozzetto bylo v mladší době pozlaceno.
Tomáš Hladík 2021