Korpus Ukřižovaného

(1684 - 1738)
Název Korpus Ukřižovaného
Datování
Provenience Plasy, letní (horní) refektář kláštera cisterciáků, do 1782; farní kostel v Horním Slavkově, do 1991; Římskokatolická farnost – děkanství v Lokti nad Ohří, do 2005
Způsob nabytí získáno 2005
Inventární číslo P 8961
Katalogové číslo 20
Tematický celek Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 306 cm / šířka 250 cm / Hloubka 64 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Kat. Plzeň 2015, 186
    Andrea Steckerová – Štěpán Vácha (edd.), Vznešenost & zbožnost. Barokní umění na Plzeňsku a v západních Čechách, Západočeská galerie v Plzni, Plzeň 2015.
  • Gnirs 1927, 256
    Anton Gnirs, Topographie der historischen und Kunst–Denkmale. Der politische Bezirk Elbogen (Topographie der historischen und Kunst-Denkmale im Königreiche Böhmen von der Urzeit bis zur Mitte des XIX. Jahrhunderts; 43), Prag 1927.
  • Hladík 2018A, 215, 223
    Tomáš Hladík, Die Jungfrau Maria als Immaculatta von Lorenzo Mattielli und die Allegorie der Astronomie nach Giovanni da Bologna in den Barockkunst-Ausstellungen der Nationalgalerie Prag, Bulletin of the National Gallery Prague XXVIII, 2018, s. 97–116, 208–219.
  • Kořán 1995, 127–128
    Ivo Kořán, Tři Braunovy krucifixy pro Plasy, in: 850 let plaského kláštera (1145–1995), Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, Mariánská Týnice 1995, s. 127–129.
  • Kořán 1997, 68, 71
    Ivo Kořán, Braunovy české počátky, Umění XLV, 1997, s. 59–71.
  • Kořán 1999, 100
    Ivo Kořán, Braunové, Akropolis, Praha 1999.
  • Mádl 2005, 5
    Martin Mádl, Autoři nástěnných maleb v plaském klášteře, in: Plaský klášter a jeho minulý a současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a v Mariánské Týnici ve dnech 11.–13. května 2005, Městský úřad Plasy – Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, Plzeň 2005, s. 57–71.
  • Neumann 1998, 127
    Jaromír Neumann, Matyáš Bernard Braun a Petr Brandl. Sousoší sv. Luitgardy a jeho geneze, Umění XLVI, 1998, s. 109–128.
  • Pavlíček 1999, 197, 202
    Martin Pavlíček, K dílu Matyáše Bernarda Brauna, Umění XLVII, 1999, s. 195–202.
  • Pavlíček 2002, 328
    Martin Pavlíček, Neznámé dílo Matyáše Bernarda Brauna, in: Dalibor Prix (ed.), Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, Praha 2002, s. 325–328.
  • Podlaha 1909A, 223
    Antonín Podlaha, Posvátná místa království Českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada 1., Arcidiecese pražská. Díl III., Vikariáty Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský, Praha 1909.
  • Průvodce 2013A, 161
    Marcela Vondráčková (ed.), Průvodce stálou expozicí Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Archeologického ústavu Akademie věd ČR, Praha, v.v.i. ve Schwarzenberském paláci, Praha 2013.
  • Průvodce 2013B, 161
    Marcela Vondráčková (ed.), Baroque in Bohemia. Guide to the permanent Exhibitions of the National Gallery in Prague, Museum of Decorative Arts in Prague and Institute of Archeology of the Academy of Scienses of the Czech Republic, Prague in Schwarzenberg Palace, Prague 2013.
  • Průvodce 2020A, 16, 156–157, 158
    Norbert Schmidt – Marius Winzeler (edd.), Staří mistři ve Schwarzenberském paláci. Průvodce. Národní galerie Praha Sbírka starého umění, Praha 2020.
  • Staří mistři 2019, 192
    Marius Winzeler (ed.), Staří mistři. Alte Meister. Old Masters (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 2019.
Prameny
  • Compendium Historiae plassensis 1798
    Cornelis Stephan, Compendium Historiae plassensis, 1798, Archiv Pražského hradu, Archiv Metropolitní kapituly, sign. Cod. XCVII, s. 41

Silně nadživotní řezba reprezentuje typ Ukřižovaného s horizontální polohou paží a hlavou skloněnou k pravému rameni. Matyáš Braun obohatil prastaré téma o naturalisticky pojednané partie mohutně vystupujícího hrudního koše, propadlého břicha a žilnatých dolních končetin. Blízké varianty představují mistrovy řezby Ukřižovaného z Lysé nad Labem, Kuksu, Jemniště, Valkeřic a Heřmanic. V popisu kláštera cisterciáků v Plasech (1744) se hovoří o výzdobě zdejšího refektáře řezbou Ukřižovaného, objednaného za vlády opata Eugena Tyttla. Jednalo se o menší korpus, který byl zřejmě určen do zimního refektáře (dnes Západočeské muzeum v Plzni). Naše velká řezba pochází ovšem z refektáře letního (velkého) a datem post quem jejího vzniku je rok 1720, kdy se na výzdobě tohoto prostoru pracovalo. Ivo Kořán (1995) dílo jako první spojil se jménem Matyáše Brauna, když upozornil na rukopisné Compendium Historiae plassensis, v němž je uvedeno mistrovo jméno i výše obdrženého honoráře: „Statuarius Braun pro insigni [asi znak opatův] et crucifixo in refectorio 230 fl.“ Původní umístění monumentálního krucifixu dokládají jednak rozměry výklenku čelní stěny letního refektáře, jednak dochovaná nástropní freska sálu proboštství v Mariánské Týnici. Malíř Jakub Antonín Pink současně vymaloval výklenek za krucifixem skupinou andělů přidržujících kříž, za niž obdržel 20 zlatých. Tato malba v robustním štukovém rámci se dochovala do dnešních dnů, byť ve špatném stavu. Podle listiny uložené roku 1725 do věžní báně špýcharu v Sechuticích u Plas vypracoval opat Tyttl, uznávaný jako znalec architektury, dokonce jako architekt-diletant (Macek–Zahradník 1995) ideu nejen pro obrazový cyklus J. A. Pinka v refektáři, ale také pro velký Braunův krucifix (Neumann 1998). Toto monumentální dílo, snad největší Braunovu řezbu vůbec, věnoval poslední opat Celestin Werner po zrušení plaského kláštera (1782) do farního kostela v Horním Slavkově. Jak dokládá zápis v tamní farní kronice, také tady budilo Braunovo dílo zaslouženou pozornost: „ein grosses Kreuz mit dem Heilande in Kolossalischer Form. Ein Meisterwerk von Bildhauerkunst“ (Gnirs 1927). V průběhu restaurování byly navráceny obě paže Krista i části jeho spletené trnové koruny a byly doplněny některé prsty na rukou i nohou. Stávající polychromie je ovšem kompromisním výsledkem práce restaurátorů: na přání někdejšího církevního vlastníka byla finální barevná úprava řezby provedena nikoli galerijním způsobem, nýbrž formou nápodobivé retuše k původní zachované polychromii. Ministerstvo kultury ČR prohlásilo toto Braunovo dílo za kulturní památku (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 34-805).

Tomáš Hladík 2021