Vidění sv. Luitgardy

(1684 - 1738)
Název Vidění sv. Luitgardy
Datování
Provenience Paulina Marušková, Týnský dvůr, Praha-Staré Město, do 1880; sbírka JUDr. Hugo Tomana (1838–1898), Praha; sbírka JUDr. Prokopa H. Tomana (1872–1955), Praha; JUDr. Prokop H. Toman – dědicové, do 1959
Způsob nabytí získáno 1959
Inventární číslo P 3244
Katalogové číslo 6
Tematický celek Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550-1800
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 47 cm / šířka 17 cm / Hloubka 13 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • KAT. NG 1971, 56
    Oldřich Blažíček – Marie A. Kotrbová – Pavel Preiss – Jaromír Šíp – Olga Pujmanová, Sbírka starého umění Národní galerie v Praze, kat., Praha 1971.
  • KAT. NG 1984, 17-18
    Jiří Kotalík (ed.), Národní galerie v Praze I, kat., Praha 1984.
  • KAT. NG 1988a, 142
    Jiří Kotalík (ed.), Die Nationalgalerie in Prag I, Prag 1988.
  • TOMAN 1909, 353
    Prokop Toman, Doplňky k soupisu památek uměl. a hist. v král. Českém XV. díl. Podboří. Sbírka dr. P. Tomana, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze XVII, 1909, s. 169−174.
  • Kat. Milán 1966, 96
    L’Arte del Barocco in Bohemia, kat. výst., Palazzo reale, Milano 1966.
  • Alsterová 1985, 87,89
    Alena Alsterová (rec.), Matyáš Bernard Braun (1684–1738), Výběr řezeb, Umění XXXIII, 1985, s. 86–89.
  • Alsterová 1996, 7
    Alena Alsterová, Braun, Mathias Bernhard, in: K. G. Sauer – Günter Meissner (edd.), Sauer Allgemeines Künstler-Lexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, sv. 14, München–Leipzig 1996, s. 7–9.
  • Bašta 2011, 20
    Petr Bašta, Sochaři hraběte Františka Antonína Šporka, Praha 2011.
  • BLAŽÍČEK 1958, 137
    Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958.
  • BLAŽÍČEK 1961, 321,323,325
    Oldřich J. Blažíček, K Braunově drobné plastice, Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity. Řada uměnovědná, F 5, 1961, s. 319–326.
  • BLAŽÍČEK 1982B, 18
    Oldřich J. Blažíček, Podoby a proměny barokové plastiky v Čechách, Výtvarná kultura VI, 1982, č. 3, s. 13–21.
  • BLAŽÍČEK 1983, 14
    Oldřich J. Blažíček, Bildhauerskizzen des böhmischen Barock, in: Leopold Netopil – Franz Wagner (edd.), Imagination und Imago. Festschrift Kurt Rossacher. Zum 65. Geburtstag von Kurt Rossacher und zum zehnjährigen Bestandsjubiläum des Salzburger Barockmuseums (Nr. 9 der „Schriften des Salzburger Barockmuseums“), Salzburg 1983, s. 9–18.
  • BLAŽÍČEK 1986B, 86
    Oldřich J. Blažíček, Modellpraxis in der böhmischen Barockskulptur, in: Peter Volk (ed.), Entwurf und Ausführung in der europäischen Barockplastik. Beiträge zum internationalen Kolloquium des Bayerischen Nationalmuseums und des Zentralinstituts für Kunstgeschichte München, 24. bis 26. Juni 1985, München 1986, s. 85–90.
  • BLAŽÍČEK 1988, 23,27
    Oldřich J. Blažíček, Braun a jeho místo v plastice českého baroku /Braunovská problematika/, in: Matyáš Bernard Braun 1684–1738. Sborník vědecké konference pořádané Národní galerií v Praze ve spolupráci s Československým komitétem dějin umění ve dnech 26. a 27. listopadu 1984 (Edice Studie a materiály 4 Národní galerie v Praze), Praha 1988, s. 17–27.
  • BLAŽÍČEK 1989B, 489,508
    Oldřich J. Blažíček, Sochařství vrcholného baroka, in: Dějiny českého výtvarného umění (Od počátků renesance do závěru baroka) II/2, Praha 1989, s. 481–509.
  • BLAŽÍČEK 1991, 15
    Oldřich J. Blažíček, Modelová praxe v české barokové plastice, in: Barokní umění a jeho význam v české kultuře. Sborník sympozia, které pořádala Národní galerie v Praze k připomenutí osobnosti a díla Oldřicha J. Blažíčka ve dnech 11. a 12. prosince 1986, Praha 1991, s. 14–20.
  • Kat. Beograd 1972
    Barok u Češkoj, Narodni Muzej Beograd, Beograd 1972.
  • Kat. Bukurešť 1971
    Arta Barocă din Boemia, Muzeul de artă al R. S. Rommânia, Bucureşti 1971.
  • Kat. Ingelheim 1988, 143
    PRAG. Nationalgalerie Prag. Die Geschichte einer Sammlung. Von der Gotik bis zur klassischen Moderne, Ingelheim am Rhein 1988.
  • Kat. Ingelheim 1988, 143
    PRAG. Nationalgalerie Prag. Die Geschichte einer Sammlung. Von der Gotik bis zur klassischen Moderne, Ingelheim am Rhein 1988.
  • Kat. Legnica, Praha 2006, 436-437
    Andrzej Niedzielenko – Vít Vlnas (edd.), Slezsko – perla v České koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů, kat. výst., Národní galerie v Praze – Muzeum Miedzi w Legnicy, Praha 2006.
  • Kat. Leningrad 1974
    Iskusstvo češskogo barokko, Leningrad 1974.
  • Kat. Lille 2002, 156-157
    Vít Vlnas (ed.), Lumière et ténèbres. Art et civilisation du baroque en Bohême, kat. výst., Palais des Beaux-Arts, Lille, Paris 2002.
  • Kat. Londýn, Birmingham 1969
    Baroque Art in Bohemia, kat. výst., Victoria & Albert Museum, London, City Museum & Art Gallery, Birmingham, Arts Council, London 1969.
  • Kat. NG 1970
    Umění českého baroku. Soubor vystavený roku 1969 v Londýně a v Birminghamu, Valdštejnská jízdárna, Národní galerie v Praze, Praha 1970.
  • Kat. NG 2001B, 421
    Vít Vlnas (ed.), Sláva barokní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století, Obrazárna Pražského hradu, Klášter sv. Jiří, Valdštejnská jízdárna, Palác Kinských, Národní galerie v Praze, Praha 2001.
  • Kat. Paříž 1981, 87
    Le Baroque en Bohȇme, Paris, Grand Palais, Paris 1981.
  • Kat. Plzeň 2015, 188
    Andrea Steckerová – Štěpán Vácha (edd.), Vznešenost & zbožnost. Barokní umění na Plzeňsku a v západních Čechách, Západočeská galerie v Plzni, Plzeň 2015.
  • Kat. Praha 1938, 94
    Výstava umění v Čechách XVII.–XVIII. století, 1600–1800. Pražské baroko, Valdštejnský palác, Umělecká beseda v Praze, Praha 1938.
  • Encyklopedie 1975, 69-70
    Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975.
  • Hladík 1999, 66-67-74-75
    Tomáš Hladík, Some Notes on the Carved Works by Matthias Bernhard Braun. Restoration of the sculptures of St. John of Nepomuk in the filial church in Štolmíř, St. Luitgarda and St. Jude Thaddeus in the Prague National Gallery, Bulletin of the National Gallery in Prague IX, 1999 (2000), s. 56–76, 151–165.
  • Hladík 2007, 342
    Tomáš Hladík, Sochařská výzdoba, in: Karlův most, Ottovo nakladatelství, Praha 2007, s. 185–210, 333–346, pozn. 1–177.
  • Hladík 2016A, 85,168
    Tomáš Hladík, Sochařská dílna období baroka ve střední Evropě. Od návrhu k provedení, Praha 2016.
  • Kořán 1998, 221-223
    Ivo Kořán, Braunovo bozzetto sv. Luitgardy, Umění XLVI, 1998, s. 219–223.
  • Kořán 1999, 23
    Ivo Kořán, Braunové, Akropolis, Praha 1999.
  • Neumann 1974, 209
    Jaromír Neumann, Český barok, Praha 1974.
  • Neumann 1998, 115,120-121,123,126-128
    Jaromír Neumann, Matyáš Bernard Braun a Petr Brandl. Sousoší sv. Luitgardy a jeho geneze, Umění XLVI, 1998, s. 109–128.
  • Pavlíček 2002, 328
    Martin Pavlíček, Neznámé dílo Matyáše Bernarda Brauna, in: Dalibor Prix (ed.), Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, Praha 2002, s. 325–328.
  • Poche 1949, 184,186
    Emanuel Poche, Braun či Brandl?, in: Oldřich J. Blažíček – Jan Květ (edd.), Cestami umění. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Antonína Matějčka, Praha 1949, s. 183–187, obr. příl. s. 97–100.
  • Poche 1965, 23,134
    Emanuel Poche, Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna, Praha 1965.
  • Poche 1986A, 29,296
    Emanuel Poche, Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna, Praha 1986.
  • Poche 2003
    Emanuel Poche, Matthias Bernhard Braun. Monographie, herausgegeben von Hans Jäger, Studien Verlag, Innsbruck 2003.
  • Průvodce 2005A, 136
    Vít Vlnas (ed.), Umění manýrismu a baroka v Čechách. Průvodce stálou expozicí Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Jiří, Praha 2005.
  • Průvodce 2005B, 136
    Vít Vlnas (ed.), Mannerist and Baroque Art in Bohemia. Guide to the permanent exhibition of the Collection of Old Masters of the National Gallery in Prague at the Convent St George, Prague 2005.
  • Průvodce 2019, 178
    Marius Winzeler – Olga Kotková (edd.), Čechy – Sasko: Jak blízko, tak daleko. Böhmen – Sachsen: So nah, so fern. Průvodce výstavou, Praha 2019.
  • Průvodce 2020A, 184
    Norbert Schmidt – Marius Winzeler (edd.), Staří mistři ve Schwarzenberském paláci. Průvodce. Národní galerie Praha Sbírka starého umění, Praha 2020.
  • Štech 1929, 145-146
    Václav Vilém Štech, Z dílny Matyáše Brauna, in: Sborník k sedmdesátým narozeninám Karla B. Mádla, Praha 1929, s. 143–160.
  • Štech 1967, 213
    Václav Vilém Štech, Matyáš Bernard Braun, in: Idem, Dohady a jistoty, Výbor studí a článků, Praha 1967, s. 188–291.
  • Válová 2012, 38-41
    Marie Válová, Matyáš Bernard Braun a mniši. Sochařovo dílo pro benediktiny a cisterciáky, diplomová práce, Katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2012.
  • Vlnas 2016, 143
    Vít Vlnas (rec.), Velkolepá přehlídka baroka ze západních Čech, Zprávy památkové péče LXXVI, 2016, s. 139–143.
  • Volavka 1959, 237
    Vojtěch Volavka, O soše. Úvod do historické technologie a teorie sochařství. První díl, Praha 1959.
  • Wirth 1949, 174
    Zdeněk Wirth, František Maxmilián Kaňka, in: Oldřich J. Blažíček – Jan Květ (edd.), Cestami umění. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin Antonína Matějčka, Praha 1949, s. 161–175.

Brilantní zlacená řezba byla objevena Dr. Hugem Tomanem a zakoupena od Pauliny Maruškové v Týnském dvoře v Praze v listopadu 1880. Zachycuje mystickou vizi sv. Luitgardy, slepé flámské benediktinky a cisterciačky, která podle legendy opětovně zakoušela sladkost vycházející z rány v boku ukřižovaného Krista. Skupina byla jako dílo Braunovo publikována Tomanem ještě v roce nálezu a později vystavena na Národopisné výstavě v Praze (1895). Připsání Braunovi podrobněji zdůvodnil Václav Vilém Štech, později však o něm vyslovil pochybnosti, stejně jako Emanuel Poche, Vojtěch Volavka i Jaromír Neumann, zejména s odkazem na rozdílné detaily a jemnější modelaci. Nejistota ohledně prvotního účelu nabízeného díla je zřetelně patrná také ze zápisu z jednání příslušné nákupní komise z října 1959 (Štech, Neumann, Novotný). Naopak Oldřichu J. Blažíčkovi připadaly tyto pochyby neopodstatněné; podle jeho setrvalého názoru nešlo v tomto případě o prvotní sochařskou skicu, nýbrž o modello podrobněji vypracované k informaci objednavatele. Minuciózní zpracování detailů a exkluzivní charakter bohatě zlacené řezby ovšem tomuto hodnocení brání. Dokonalé řezbářské vypracování a výtvarná dovršenost zároveň vylučují možnost, že by se jednalo o bozzetto (Neumann). Zřetelně patrné drobné diference, odlišující tuto galerijní dřevořezbu jak od finálního mosteckého sousoší, tak také od dochované hliněné skici (Ötz, Turmmuseum, sbírka Hanse Jägera), však současně ukazují, že musela vzniknout teprve po dokončení kamenné statue, tedy někdy po roce 1710. Stojí tedy jako vynikající miniatura na samém počátku řezbářské linie Braunova díla. Otázka, zda se jedná o modelletto, autorskou repliku, riccordo či redukci, nebyla však s konečnou platností rozhodnuta doposud. Za současného stavu poznání se zdá nejpřijatelnějším vysvětlením hypotéza považující naši drobnou skupinu z výtvarného hlediska za dovršené dílo, za jakousi „variaci na dané téma“ (Kořán 1999; Šiklová 2015), která mohla vzniknout dodatečně, snad jako osobní dar pražského umělce Eugenu Tyttlovi, opatovi kláštera cisterciáků v Plasech, z vděčnosti za první velkou objednávku v Čechách, která Brauna okamžitě proslavila. Na takovýto prvotní účel se zdají ukazovat slohové vlastnosti, zřejmá odlišnost proporcí, nápadně preciózní charakter i nákladná povrchová úprava excelentní řezby. Architektonicky utvářený sokl je zřejmou replikou kamenného soklu skupiny z Karlova mostu, navrženého buď architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou (Štech, Wirth), anebo Janem Blažejem Santinim (Horyna, Neumann). Moderní restaurování řezby ukázalo, že sokl byl vyzlacen na podkladu červeného polimentu, přičemž většina jeho architektury byla opatřena lesklým zlacením, zatímco jeho středová zrcadla zlacením matným. Naopak podkladem matného zlacení vlastní figurální skupiny je olejová vrstva žlutavého tónu. Restaurátorská zpráva v této souvislosti upozornila na skutečnost, že zlacení na poliment, užité v těsném sousedství zlacení na mixtion, nebylo jinak běžně užívanou technologií.

Tomáš Hladík 2021