Trůnící Panna Marie s dítětem

Bonanat Zaortiga
Název Trůnící Panna Marie s dítětem
Místo vzniku Zaragoza; Španělsko
Datování 1430 – 1435
Provenience pravděpodobně sbírka Gisely Lobkowicz, zámek Průhonice; byt Františka Rebce (Maltézské náměstí, Praha); Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Původní umístění Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Způsob nabytí získáno v roce 1968 (převodem z Uměleckoprůmyslového musea v Praze)
Inventární číslo O 11730
Katalogové číslo 28
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Přípis

Na zadní straně desky je nahoře uprostřed bílou barvou napsáno číslo Uměleckoprůmyslového musea v Praze „U. P. M. XCV“.
Rozměry
bez rámu: výška 970 mm / šířka 554 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • ŠTĚPÁNEK 1974, s. 145–146
    Pavel Štěpánek, Nuevas pinturas españolas de Praga, Ibero-Americana Pragensia VIII, 1974, s. 145–147.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1978, s. 9
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Privodce a seznam exponáti, Zámek v Nelahozevsi, Praha 1978.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1979
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Zámek v Nelahozevsi, Dodatek k privodci a seznamu exponáti, Praha 1979.
  • ŠTĚPÁNEK 1984−1985
    Pavel Štěpánek, Španělské umění 14.–16. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1984−1985.
  • ŠTĚPÁNEK 1990A, s. 349–350
    Pavel Štěpánek, Pinturas y esculturas góticas españolas en la Galería Nacional de Praga, Anuario de Estudios Medievales XX, 1990, s. 349–356.
  • ŠTĚPÁNEK 2003B, s. 272–277
    Pavel Štěpánek, Tres tablas medievales españolas en la Galería Nacional de Praga (Notas a la pintura medieval española en colecciones checas), Artigrama, 2003, č. 18, s. 271–291.
  • ŠTĚPÁNEK 2004−2005, s. 34–38
    Pavel Štěpánek, Tres tablas medievales españolas en la Galería Nacional de Praga (Notas a la pintura medieval española en colecciones checas), Bulletin of the National Gallery in Prague XIV–XV, 2004–2005, s. 34–48, 136–146. Dostupné z: http://www.ngprague.cz/userfiles/filemanager/files/xiv- xv_2004-2005_eng-cz.pdf, vyhledáno 14. 4. 2017.
  • ŠTĚPÁNEK 2007, s. 83
    Pavel Štěpánek, Taules medievales a Praga, in: Diversos Autors, Art Català al Món, collecció Història de l’Art Català, Edicions 62, Barcelona 2007, s. 80–83.
  • ŠTĚPÁNEK 2008, s. 255–260
    Pavel Štěpánek, Čechy a Španělsko ve středověku. Dějiny a umění, Olomouc 2008.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 96–98
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.

Jestliže typické dekorativní doplňky (svatozáře, lemy, klenoty) vedou svým plastickým zvýrazněním k aragonské škole, na druhé straně kresba, která je podřízena lineárnímu rytmu západoevropského mezinárodního gotického slohu a je charakteristická osobitou stylizací anatomických proporcí, poukazuje k Bonanatu Zaortigovi, především k Trůnící madoně ze Städel Museum ve Frankfurtu nad Mohanem (inv. č. O 1168). Ve srovnání s frankfurtským obrazem je pražská kompozice podstatně prostší a jednodušší. I formát je téměř poloviční: 97 × 55 cm oproti 173 × 121 cm. Na frankfurtském obraze sedí Madona na širokém gotickém trůně obklopeném hudoucími anděly, zatímco na pražském není po trůnu ani stopy a veškeré náznaky prostoru jsou řešeny závěsem v pozadí. V obou případech však Madona sedí téměř ve stejné pozici a podává dítěti jablko se dvěma lístky na stopce. Rozdíl pozorujeme ve fázovém posunutí akce – jestliže na pražském obraze Ježíšek jablko přejímá, na frankfurtském si je už převzal. Ruce Panny Marie jsou na frankfurtské malbě provedeny jemněji, plastičtěji a anatomicky správněji. Bonanat Zaortiga je – spolu s rodinou Levíů a Mistrem z Lanajy – umělcem, který během první čtvrtiny 15. století udával tón v celé Aragonii a ovlivňoval i sousední Navarru. Jeho tvorba se vyznačuje promyšlenou stavbou kompozice, konvenční a perspektivní systém používá malíř v rámci daného omezení lépe než jeho aragonští současníci. V jeho koloritu převládají teplé světlé a neutrální tóny, oživované intenzivními barvami (modří a červení); mezi šedavými a hnědavými tóny se vyjímají červeně a žlutě. Kresebně jsou obrazy propracovanější v celcích, zatímco v detailech jsou takřka primitivní. Významnější shody s pražskou malbou, zejména pokud jde o plastický štukový dekor (svatozáře, koruna, lemy), nacházíme v jiném díle Bonanata Zaortigy – v Madoně ochranitelce (Madoně milosrdné) v Museu Nacional d’Art de Catalunya v Barceloně. Vysoká vrstva štukového podkladu, následně pozlacená, dodává dekoraci jednotlivých obrazů sestavených v retábly téměř orientální bohatost. Podle názorů několika badatelů je v ní patrna i syntéza vkusu španělského, maurského a židovského. V některých případech slouží tyto plastické doplňky – podobně jako puncování (Frinta 1998) – jako bezpečnější atribuční vodítko než vlastní kompozice, barva a rukopis, které jsou mnohdy setřené časem a změněné pozdějšími přemalbami. V aragonsko-katalánské malbě přetrvává tento vkus až do začátku 16. století.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020