Panna Marie s dítětem a svatým Petrem, svatým Bernardem z Clairvaux a donátorem

Alonso Cano
(1601 – 1667)
Název Panna Marie s dítětem a svatým Petrem, svatým Bernardem z Clairvaux a donátorem
Místo vzniku Madrid; Španělsko
Datování 1653 – 1657
Provenience sbírka Františka Lažana, Praha, před 1981
Způsob nabytí zakoupeno v roce 1981
Inventární číslo O 14690
Katalogové číslo 3
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Rozměry
bez rámu: výška 39 cm / šířka 56 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • PÉREZ SÁNCHEZ 1985, s. 55–56
    Alfonso Emilio Pérez Sánchez, Une vision nouvelle de la peinture espagnole du Siècle ďOr, Revue de l’art, 1985, č. 70, s. 53−64.
  • ŠTĚPÁNEK 1985A, s. 12–13
    Pavel Štěpánek, A Cano(?) Painting after a Titian Picture in the Prado, Newsletter of the American Society for Hispanic Art Historical Studies XII, Spring 1985, č. 1, s. 12–13.
  • ŠTĚPÁNEK 1985B, s. 176–177
    Pavel Štěpánek, Pinturas madrileñas en colecciones checoslovacas, Ibero-Americana Pragensia XIX, 1985, s. 175–192.
  • ŠTĚPÁNEK 1988, s. 566–567
    Pavel Štěpánek, Španělský obraz podle Tiziana v NG v Praze, Umění XXXVI, 1988, s. 566–567.
  • ŠTĚPÁNEK 1989−1990
    Pavel Štěpánek, Španělské umění 17. a 18. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1989.
  • ŠTĚPÁNEK 2009B, s. 257
    Pavel Štěpánek, Repercusiones del arte andaluz en Centroeuropa, especialmente en Bohemia, en los siglos XVII y XVIII, Las vías comerciales y diplomáticas, in: Alberto J. Morales (ed.), Actas del Congreso Internacional, I., Arte, Arquitectura y Urbanismo, Consejería de Cultura de la Junta de Andalucía, Sevilla 2009, s. 245–258.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 45–46
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.

Celková kompozice vychází z typu Sacra Conversazione a odpovídá italskému, konkrétně benátskému pojetí. Klíč ke konkrétní atribuci poskytuje Tizianova Panna Maria s děckem, se sv. Jiřím (či Ulfem) a sv. Barborou v Museo del Prado, která je dokumentována od roku 1593 v Escorialu. V 17. století se jí tedy mohl inspirovat výhradně malíř, jemuž byly tyto sbírky dostupné. Mezi madridskými umělci, kteří měli přístup do královských sbírek, stojí na prvním místě Diego Velázquez a pak Alonso Cano. Cano mohl některá Tizianova díla poznat také buď v kopiích nebo v grafické interpretaci, či mu byly přístupny i Tizianovy kresby. Canova setkání s Tizianem měla vliv na změnu jeho malířské techniky; od sevillského tenebrismu přešel k benátskému iluzionismu. Cano převzal z Tizianova obrazu doslovně nejen Madonu s děckem, ale i kompoziční schéma. V souladu s námětem však změnil seskupení postav: Madona, připravující se kojit dítě v náručí, stříká mléko ze svého prsu do úst Bernardovi. Mateřské mléko je zde symbolem odměny za Bernardovu výmluvnost při obraně a chvále Mariina jména. Tímto námětem se Cano zabýval opakovaně, například na obraze v Museo del Prado, kde se Panna Marie zjevuje sv. Bernardovi. Jde o důležité a zajímavé svědectví Tizianových vlivů na madridskou školu v době kolem poloviny 17. století.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020