Španělské malířství a sochařství 13.-19. století Soupisový katalog "Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century. Illustrated Summary Catalogue" ze sbírek Národní galerie v Praze tvoří soubor 49 obrazů a soch. Disparátní soubor děl z historických i novodobých sbírek zahrnuje jak díla mimořádná (El Greco, Goya, Murillo, Ribera), tak díla kvalitativně marginální. Katalog představuje shrnutí uměleckohistorického průzkumu jednotlivých děl, ale též výsledků restaurátorských analýz a archívních rešerší. Je v pořadí již osmým svazkem dlouhodobého projektu podrobné katalogizace malířských a sochařských souborů Sbírky starého umění NGP.

Ósacký a kjótský dřevořez Dřevořez ósacké a kjótské provenience ve sbírce Národní galerie Praha představuje soubor cca 500 děl, která tvoří specifický konvolut v rámci významného souboru téměř 5 000 japonských dřevořezů, které jsou v NGP přechovávány. Jejich podstatná část pochází z někdejší sbírky Josefa Joe Hlouchy, katalog těchto děl je tedy mimo jiné příspěvkem k badatelské práci, která mapuje činnost sběratelů japonského umění spojených s českým a středoevropským prostředím (projekt GAČR č. 15-16130S – „Sběratelé japonských dřevořezů v Čechách“). Kromě toho jsou v katalogu jednotlivá díla představena na pozadí historického a technologického vývoje japonského dřevořezu, od počátečních černobílých tisků až k vrcholným a pozdějším vícebarevným tiskům, od 18. až po rané 20. století.

Kresby Václava Hollara Národní galerie v Praze uchovává poměrně početnou a kvalitní kolekci kreseb významného grafika a kreslíře Václava Hollara (1607-1677) - celkem 35 listů. Některé práce z této sbírky vznikly již v roce 1628 nebo 1633/5, kdy Hollar pobýval v Německu. Nejvíce jsou však zastoupeny kresby z autorovy cesty po Rýně, Mohanu a Dunaji s jeho budoucím mecenášem Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu, se kterým odešel v roce 1636 do Londýna, kde se nadále usadil. Sbírka obsahuje také příklad kresby z umělcova anglického pobytu, nebo z Antverp, kde působil mezi léty 1644-1652. Z Hollarových pozdních let - tzv. druhého anglického období – se Národní galerii nedávno podařilo zakoupit dvě výjimečné práce vzniklé v marockém městě Tangeru, které Hollar navštívil v roce 1669. V pražské sbírce tedy nalezneme příklady kreseb všech základních životních etap Václava Hollara, a zároveň poměrně pestrou škálu jeho uměleckých projevů a technik. Během badatelské práce na soupisovém katalogu Hollarova kreslířského díla, který vyšel v roce2017, byly však některé práce ze sbírky Národní galerie z jeho œuvru vyřazeny. Nicméně jde o zajímavá badatelská zjištění, která zde také publikujeme mimo jiné proto, že některé kresby byly připsány jiným významným umělcům.

Staří mistři II Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů NGP a jejich partnerů ⁠–⁠ např. ojedinělou kolekci ikon, jež se dochovala v Praze a jež přibližuje mimořádnou osobnost sběratele Nikodema P. Kondakovova. Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d´Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaná mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Sieně, Florencii, Benátkách či Padově. Sbírkovou expozice zpřístupněnou v roce 2020 ve Šternberském paláci prezentuje výběrový katalog editorky Olgy Kotkové. Nejvýznamnější exponáty představují autoři publikace (Martina Jandlová Sošková, Olga Kotková, Lucie Němečková a Marius Winzeler) zejména prostřednictvím konkrétních příběhů uměleckých děl a jejich ikonografických výkladů. Jednotlivé kapitoly v rámci chronologicky řazeného průvodce uvozují stručné kulturněhistorické texty. Tento katalog navazuje na již vydaný svazek „Staří mistři I“ zahrnující díla vystavená od roku 2019 ve Schwarzenberském paláci.

Manýristické a barokní sochařství v Čechách a na Moravě 1550–1800 Soupisový katalog zahrnuje sochařská díla z období pozdní renesance a baroka v majetku Národní galerie v Praze a dále barokní řezby zapůjčené do dlouhodobých expozic Sbírky starého umění různými vlastníky. Historie tohoto poměrně mladého sbírkového fondu sahá od první poloviny 20. let minulého století do současnosti. Za výrazným rozmnožením souboru stála osobnost Vincence Kramáře, meziválečného ředitele OSVPU a Státní galerie, za jeho odborné zhodnocení vděčíme pak zejména Oldřichu J. Blažíčkovi.

Francouzské sochařství 19. a 20. století V průběhu 19. století se sochařství stávalo stále žádanější uměleckou disciplínou i sběratelskou komoditou. Přispělo k tomu především měnící se společensko-kulturní prostředí. Mladá generace se programově postavila proti převládajícímu historismu a pro svou tvorbu hledala nová ideová východiska. Oporu v dalším vývoji sochaři nalezli ve Francii, zemi, jejíž kulturní tradice představovala obdivovaný příklad uměleckého vyjádření. S tím souvisela také častější prezentace plastik francouzské provenience na našem území. Ojedinělá díla francouzských akademiků zastoupená na výstavách Krasoumné jednoty vystřídala po přelomu století orientace na modernistické autory. Spolek výtvarných umělců Mánes uspořádal monografické výstavy Augusta Rodina (1902) a Émila-Antoina Bourdella (1909) v Praze, což sice oslovilo umělce a soukromé sběratele, ale nepřineslo francouzské plastice docenění širší veřejností. Zlomovým momentem se pro zhodnocení zahraniční plastiky stal až rok 1935, kdy v Praze proběhla výstava Francouzské moderní sochařství. Její exponátový výběr představil českým divákům chronologický přehled autorů včetně soudobého díla Henriho Laurense, Jacquese Lipchitze a Ossipa Zadkina. Zmíněná událost tímto nastavila nový trend, kdy se k francouzskému sochařství začali přiřazovat i umělci jiných národností. V návaznosti na kulturně-historický kontext je soubor francouzského sochařství prezentován v této databázi včetně osobností, které se ve Francii umělecky naturalizovaly a po první světové válce zaujaly přední místa ve vývoji evropské plastiky.

Buddhistické umění Databáze představuje 166 buddhistických děl z jižní a jihovýchodní Asie, Číny, Tibetu, Mongolska a Japonska. Přináší jejich podrobný popis a údaje o sběratelské provenienci. Zároveň popíše a vysvětlí základní rysy asijských buddhistických artefaktů a jejich spojitost s myšlenkovým pozadím, v němž v jednotlivých kulturách vznikaly. V českém prostředí podnítila sběratelství buddhistických děl již na přelomu 19. a 20. století vlna zájmu o poznání myšlenkových tradic a umění asijských kultur. Umělecké předměty z Asie se následně stávaly součástí nově založených evropských muzejních sbírek i uměleckého trhu v Paříži, Vídni, Mnichově či Berlíně. Buddhistické obrazy a sochy přinášely evropskému divákovi především neobvyklý estetický a duchovní prožitek, jenž vyvolal u řady z nich touhu cestovat do Asie. Mezi nejvýznamnější české sběratele patřili Joe Hloucha, Josef Martínek a Vojtěch Chytil. Je však třeba zmínit i další sběratele, kteří působili v diplomatických a obchodních službách v Asii nebo se pohybovali v uměleckých kruzích. Nejstarší akvizice buddhistických soch a obrazů v Národní galerii pocházejí ze začátku třicátých let 20. století, kdy je od Hlouchy a Martínka zakoupil Vincenc Kramář do sbírek Státní galerie, jejíž fond spravovala od roku 1949 Národní galerie v Praze. Po založení Oddělení orientálního umění v Národní galerii v roce 1951 se asijské umění soustřeďuje v samostatné sbírce a starší akvizice sem byly převedeny.

Italská kresba Soubor italských kreseb ze Sbírky grafiky a kresby NGP je poměrně různorodý. Zahrnuje jak mistrovská díla a dílenské kopie, tak také práce, které doposud nebyly autorsky určeny. Jádro kolekce reprezentuje tvorba benátské, boloňské, janovské a toskánské provenience. Součástí jsou také díla z jižní Itálie a Říma, ale i z dalších oblastí Apeninského poloostrova. Nejstarší kresby pocházejí z Quattrocenta. Bohatě zastoupena je ale především tvorba z následujících staletí. Databáze seznamuje s nejvýznamnějšími díly tohoto pozoruhodného souboru. Zveřejněny nejsou pouze technické údaje, ale také provenience děl a bibliografie. Součástí jednotlivých hesel je text zařazující dílo do uměleckého a historického kontextu.