Triptych s mužem bolesti, pravý panel – Svatý Jan Evangelista

Název Triptych s mužem bolesti, pravý panel – Svatý Jan Evangelista
Místo vzniku Itálie (?) / Španělsko (?)
Datování kolem 1400
Provenience sbírka Heleny Kubovcové, před 1939
Způsob nabytí zakoupeno v roce 1939
Inventární číslo O 1612
Katalogové číslo 13
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla obraz
Přípis

Na zadní straně nahoře uprostřed je štítek s textem: „Ecole Florentine. Sec. XIV.“.

Rozměry
obraz: výška 510 mm / šířka 117 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • KAT. NG 1988b
    Jiří Mašín (ed.), Staré evropské umění. Sbírky Národní galerie v Praze. Šternberský palác, kat., Praha 1988.
  • FRINTA 1998, s. 71
    Mojmir Svatopluk Frinta, Punched Decoration on Late Medieval Panel and Miniature Painting, Prague 1998.
  • PUJMANOVÁ–PŘIBYL 2008, s. 81
    Olga Pujmanová in cooperation with Petr Přibyl, Italian painting c. 1330–1550, III/1, I. National Gallery in Prague, II. Collections in the Czech Republic, illustrated summary catalogue, Prague 2008.
  • ŠTĚPÁNEK 2007, s. 26
    Pavel Štěpánek, Taules medievales a Praga, in: Diversos Autors, Art Català al Món, collecció Història de l’Art Català, Edicions 62, Barcelona 2007, s. 80–83.
  • ŠTĚPÁNEK 2008, s. 111–113
    Pavel Štěpánek, Čechy a Španělsko ve středověku. Dějiny a umění, Olomouc 2008.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 69–71
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.
Prameny
  • OSVPU A SSSU INVENTÁŘ 
    Inventář Obrazů a plastik spravovaných Obrazárnou Společnosti vlasteneckých přátel umění, později Státní sbírkou starého umění v letech 1919−1939 [ANG, fond SSSU, inv. č. 15]

Triptych, jehož vznik byl původně hledán v Itálii, připsala Olga Pujmanová italo-katalánskému mistru kolem roku 1400 (Pujmanová−Přibyl 2008, s. 111−113). Eklektický italo-katalánský sloh doznal značného rozšíření, včetně Baleárských ostrovů (zvláště Mallorky), a vydal značnou produkci, do níž lze řadit pravděpodobně i tento triptych v Národní galerii Praha, na němž se daný sloh projevuje v technice i v ikonografii. Triptych byl namalován na desce z tisového dřeva, které se v Itálii nepoužívá. Podle Olgy Pujmanové je překvapující také výzdoba puncováním, jež pokrývá nejen figury, ale i svatozáře a pozadí s rámem (Frinta 1998). Výzdoba puncováním byla později doplněna ještě polychromií estofado, charakteristickou pro španělskou plastiku, ale také pro užité umění, do něhož spadá i výzdoba rámů. Hlavním motivem puncování je na tomto obraze rozeta, která se rozvíjí zejména na střední a pravé desce: skládá se ze středu obklopeného šesti plátky, zatímco na levém křídle, znázorňujícím Pannu Marii, je složena – jak zjistil Mojmír Hamsík – ze sedmi prvků, což lze vysvětlit symbolicky jako narážku na sedm bolestí Panny Marie. Toto téma se objevovalo na přenosných oltářících v rámci soukromé zbožnosti, ač převážně formou diptychu, kde protějškem Trpícího Krista byla Panna Marie. Vyobrazení v trojici – Panna Marie, Kristus, sv. Jan – je v italské malbě poměrně vzácné; byl zjištěn jen jeden triptych ze soukromé nizozemské sbírky, jenž je nyní v majetku muzea v Dordrechtu (Museum Simon van Gijn), datovaný je do doby kolem roku 1300. Stylisticky je však obtížně zařaditelný, protože vykazuje byzantské znaky, vedoucí možná do Benátek. Je charakteristické, že v italské malbě je Kristus v tomto syžetu doprovázen nástroji svého umučení, a jeho tělo bývá vyobrazeno z jiného úhlu. Naopak stejné natočení těla se dá pozorovat v katalánském gotickém malířství. Příznačné je i postavení rukou, na nichž Kristus ukazuje rány po hřebech. V italské malbě totiž bývá znázorněn s rukama založenýma na hrudi. V obdobné pozici Krista vyobrazil Luis Borrasá (1360–1424/5) na obraze pro klášterní kostel sv. Františka ve Villafrance del Penedés. José Gudiol (1955, s. 91–92) jej hodnotí jako příklad první vlny mezinárodní gotiky pronikající do Španělska v oblasti významného katalánského města Gerony. Z těchto důvodů bylo autorství hledáno také v bezprostředním okolí malíře Juana de Tarragona, zejména v jeho retáblu Panny Marie vytvořeném roku 1359 pod vlivem janovského malíře Mistra z Oberta, jehož dílo se však přidržuje lidovější roviny. Řada podobných prací byla součástí sbírky Mateu v Barceloně (Gudiol 1955, s. 85). Expanze Aragonského království (Aragonie, Valencie a Barcelona) vedla k usazování obyvatel tohoto království zejména na ostrovní Itálii (Sicílie, Sardinie, Korsika). Naopak v Aragonském království i v Kastilii se usazovali italští malíři. Pokud tedy nebude nalezen jednoznačně přesvědčivý spojovací článek, bude platit nadále širší atribuce zatím neznámému italo-katalánskému malíři, publikovaná Olgou Pujmanovou.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020