Klečící sv. Kateřina Sienská se sepjatýma rukama

Matteo Rosselli
(1578 – 1650)
Název Klečící sv. Kateřina Sienská se sepjatýma rukama
Datování 1649
Způsob nabytí Vincenc Kramář (1877–1960), Praha; získáno koupí 1949
Inventární číslo K 12350
Tematický celek Italská kresba
Sbírka Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla kresba
Značeno verso: Matteo Rosselli (pero)
Nápis verso: No 503 - ?? – 13.4 (pero)
Rozměry
výška 413 mm / šířka 271 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • Milan Togner, in: Daniel 2002, 152–153, č. k. 95
    Ladislav Daniel (ed.), Florenťané. Umění z doby medicejských velkovévodů, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 2002
  • Uhrová-Lahoda 2000, s. 262, obr. na s. 118
    Vojtěch Lahoda – Olga Uhrová, Vincent Kramář. Od starých mistrů k Picassovi (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 2000.
  • Martin Zlatohlávek, in: Kazlepka–Zlatohlávek 2016, s. 32–33, č. k. 9
    Zdeněk Kazlepka – Martin Zlatohlávek, Rozmanitosti kresby. Italská kresba vrcholného a pozdního baroku v českých a moravských sbírkách, Brno, Praha 2016
  • dopis Marca Chiariniho 10. 07. 1987
    "They are, as stated by the old inscription on the back, two beautiful and characteristic drawing by Matteo Rosselli, but I have not been able to connect them to any of the known paintings by him. I will let know if I succeed in finding out more about them."

Toskánský malíř Matteo Rosselli vytvořil v závěru svého života (1649) oltářní obraz s námětem Madona udílí růženec sv. Kateřině Sienské a sv. Dominikovi za účasti dalších osob. Dnes je umístěný v dómu zasvěceném sv. Martinovi (San Martino) v toskánském městečku Pietrasanta. Staré dokumenty a záznamy o něm chybí. Nejstarší zmínka pochází až z 19. století, podle ní byl obraz do dómu přenesen v roce 1821. Jaké bylo jeho původní umístění, však není známo. Matteo Rosselli sestavil postavy v obrazové kompozici do perspektivně dobře vypracovaného prostoru, výborně použil také světlo, které podtrhuje hlavní protagonisty výjevu. Pražská kresba, která je zatím jediná pro tento obraz, detailně studuje postavu sv. Kateřiny Sienské z jeho levé dolní části. Husté roztírané šrafování v kombinaci s prázdnými plochami již v kresbě dobře modeluje především draperii oděvu světice. Přestože není překryta čtverečkovou sítí, sloužila jako model pro vytvoření její obrazové verze.

Martin Zlatohlávek 2022