Stojící muž se sochařským modelem

(1585 – 1643)
Anonym  – autor strany verso
Název Stojící muž se sochařským modelem
Název zadní strany Náčrty sloupové hlavice a figur
Datování 1639 – 1642
Způsob nabytí Vincenc Kramář (1877–1960), Praha; získáno koupí 1949
Inventární číslo K 12346
Tematický celek Italská kresba
Sbírka Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla kresba
Nápis vlevo nahoře: Passignano Fatt: in Roma
Popis

verso

Rozměry
výška 422 mm / šířka 253 mm
Materiál
Technika
Technika zadní strany
Literatura
  • Milan Togner, in: Daniel 2002, s. 161, č. k. 108
    Ladislav Daniel (ed.), Florenťané. Umění z doby medicejských velkovévodů, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 2002
  • Brabcová 1977, nepag., č. k. 36
    Jana Brabcová, 100 starých evropských kreseb, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1977
  • Uhrová-Lahoda 2000, s. 262
    Vojtěch Lahoda – Olga Uhrová, Vincent Kramář. Od starých mistrů k Picassovi (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 2000.
  • Teissig 1986, s. 96, obr. 74
    Karel Teissig, Technika kresby, Praha 1986
  • Martin Zlatohlávek, in: Kazlepka–Zlatohlávek 2016, s. 28–31, č. k. 8
    Zdeněk Kazlepka – Martin Zlatohlávek, Rozmanitosti kresby. Italská kresba vrcholného a pozdního baroku v českých a moravských sbírkách, Brno, Praha 2016
  • Kesnerová 1977, s. 11, č. k. 9
    Gabriela Kesnerová (ed.), Meisterzeichnungen aus der graphischen Sammulung der Nationalgalerie Prag Meisterzeichnungen der Nationalgalerie Prag, kat. výst., Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Dresden 1977
  • Thiem 1993, s. 68–76
    Christel Thiem, „Lorenzo Il Magnifico im Kreise seiner Künstler“. Entwürfe von Ottavio Vannini zum Fresko im Palazzo Pitti, Florenz, 1639, in: Klaus Güthlein – Franz Matsche (eds.), Begegnungen. Festschrift für Peter Anselm Riedl zum 60. Geburtstag, Worms 1993, s. 132–136

Tato kresba se vztahuje k fresce Ottavia Vanniniho s námětem Lorenzo il Magnifico v kruhu svých umělců ze saly terreny (později zvané Sala degli Argenti) v Palazzo Pitti ve Florencii. Její výzdobu objednal v dubnu 1635 velkovévoda Ferdinando II. de’Medici. Námětem fresek v celé místnosti, který navrhl velkovévodův knihovník Francesco Rondinelli (1589–1665), je oslava medicejského mecenáše umění Lorenza il Magnifico (1449–1492). Ten pozval múzy, básníky a filozofy poté, co byli vyhnáni z Parnassu, do Florencie, aby tam pod jeho patronací vykvetlo veškeré umění. Na freskách nejprve pracoval Giovanni Manozzi, zvaný Giovanni di San Giovanni (1592–1636), dva roky po jeho předčasné smrti (v září 1638) v úkolu pokračovali Ceco Bravo (1601–1661), Francesco Furini (1603–1646) a Ottavio Vannini. Pražská kresba studuje jednoho z umělců, kteří předvádějí Lorenzovi il Magnifico své práce, v tomto případě sochu mužské či ženské postavy. Zatímco většinu umělců shromážděných kolem Lorenza na Vanniniho obraze lze pojmenovat (zvláště mladého Michelangela), v případě postavy z pražské kresby to není možné. Někteří badatelé navrhli, že by se mohlo jednat o sochaře Bertolda di Giovanni (kolem 1420–1491), kterému Lorenzo il Magnifico svěřil do péče část medicejské sbírky antických bronzů. Byl také jedním z prvních Michelangelových učitelů.

Martin Zlatohlávek 2022