Stojící muž se sochařským modelem

(1585 – 1643)

Anonym – autor strany verso

Název	Stojící muž se sochařským modelem
Název zadní strany	Náčrty sloupové hlavice a figur
Datování	1639 – 1642
Způsob nabytí	Vincenc Kramář (1877–1960), Praha; získáno koupí 1949
Inventární číslo	K 12346
Tematický celek	Italská kresba
Sbírka	Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla	kresba
Nápis	vlevo nahoře: Passignano Fatt: in Roma
Popis	verso
Rozměry	výška 422 mm / šířka 253 mm
Materiál	papír
Technika	rudka
Technika zadní strany	rudka
Literatura	Milan Togner, in: Daniel 2002, s. 161, č. k. 108 Ladislav Daniel (ed.), Florenťané. Umění z doby medicejských velkovévodů, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 2002 Brabcová 1977, nepag., č. k. 36 Jana Brabcová, 100 starých evropských kreseb, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1977 Uhrová-Lahoda 2000, s. 262 Vojtěch Lahoda – Olga Uhrová, Vincent Kramář. Od starých mistrů k Picassovi (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 2000. Teissig 1986, s. 96, obr. 74 Karel Teissig, Technika kresby, Praha 1986 Martin Zlatohlávek, in: Kazlepka–Zlatohlávek 2016, s. 28–31, č. k. 8 Zdeněk Kazlepka – Martin Zlatohlávek, Rozmanitosti kresby. Italská kresba vrcholného a pozdního baroku v českých a moravských sbírkách, Brno, Praha 2016 Kesnerová 1977, s. 11, č. k. 9 Gabriela Kesnerová (ed.), Meisterzeichnungen aus der graphischen Sammulung der Nationalgalerie Prag Meisterzeichnungen der Nationalgalerie Prag, kat. výst., Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Dresden 1977 Thiem 1993, s. 68–76 Christel Thiem, „Lorenzo Il Magnifico im Kreise seiner Künstler“. Entwürfe von Ottavio Vannini zum Fresko im Palazzo Pitti, Florenz, 1639, in: Klaus Güthlein – Franz Matsche (eds.), Begegnungen. Festschrift für Peter Anselm Riedl zum 60. Geburtstag, Worms 1993, s. 132–136

Tato kresba se vztahuje k fresce Ottavia Vanniniho s námětem Lorenzo il Magnifico v kruhu svých umělců ze saly terreny (později zvané Sala degli Argenti) v Palazzo Pitti ve Florencii. Její výzdobu objednal v dubnu 1635 velkovévoda Ferdinando II. de’Medici. Námětem fresek v celé místnosti, který navrhl velkovévodův knihovník Francesco Rondinelli (1589–1665), je oslava medicejského mecenáše umění Lorenza il Magnifico (1449–1492). Ten pozval múzy, básníky a filozofy poté, co byli vyhnáni z Parnassu, do Florencie, aby tam pod jeho patronací vykvetlo veškeré umění. Na freskách nejprve pracoval Giovanni Manozzi, zvaný Giovanni di San Giovanni (1592–1636), dva roky po jeho předčasné smrti (v září 1638) v úkolu pokračovali Ceco Bravo (1601–1661), Francesco Furini (1603–1646) a Ottavio Vannini. Pražská kresba studuje jednoho z umělců, kteří předvádějí Lorenzovi il Magnifico své práce, v tomto případě sochu mužské či ženské postavy. Zatímco většinu umělců shromážděných kolem Lorenza na Vanniniho obraze lze pojmenovat (zvláště mladého Michelangela), v případě postavy z pražské kresby to není možné. Někteří badatelé navrhli, že by se mohlo jednat o sochaře Bertolda di Giovanni (kolem 1420–1491), kterému Lorenzo il Magnifico svěřil do péče část medicejské sbírky antických bronzů. Byl také jedním z prvních Michelangelových učitelů.

Martin Zlatohlávek 2022