Uzdravení posedlé dívky a jiné figurální studie

Michelangelo Anselmi
Název Uzdravení posedlé dívky a jiné figurální studie
Název zadní strany Náčrt dvou figur
Datování počátek 20. let 16. století
Způsob nabytí Oskar Gross (1905–1985), Praha; získáno 1963
Inventární číslo K 38104
Tematický celek Italská kresba
Sbírka Sbírka grafiky a kresby
Druh uměleckého díla kresba
Popis

verso
Rozměry
výška 187 mm / šířka 288 mm
Materiál
Technika
Technika zadní strany
Literatura
  • Brabcová 1977, nepag., č. k. 2
    Jana Brabcová, 100 starých evropských kreseb, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1977
  • Oberhuber 1970, s. 276–287 (zejm. s. 281)
    Konrad Oberhuber (rec.), Drawings by Artists Working in Parma in the Sixteenth Century, Master Drawings, 8, 1970, no. 3, s. 276–287
  • DeGrazia Bohlin 1984, s. 194, 195, pozn. 8
    Diane DeGrazia Bohlin, Correggio and His Legacy. Sixteenth-Century Emilian Drawings, kat. výst., The National Gallery of Art, Washington 1984
  • Teissig 1986, s. 91, obr. 69
    Karel Teissig, Technika kresby, Praha 1986
  • Martin Zlatohlávek, in: Zlatohlávek 1996, s. 80, č. k. VIII
    Martin Zlatohlávek (ed.), Italské renesanční umění z českých sbírek. Kresby a grafika, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1996
  • Martin Zlatohlávek, in: Zelenková 2019, s. 76–77, č. k. 32
    Petra Zelenková (ed.), Linie, světlo, stín. Výběr z mistrovských děl evropské grafiky a kresby 16.–18. století, Praha 2019
  • Martin Zlatohlávek, in: Kat. Praha 2008
    Alena Volrábová – Blanka Kubíková – Michaela Brixová – Anna Rollová (eds.), 101 Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, kat. sbírky, Národní galerie v Praze, Praha 2008.

Tento studijní list sloužil k záznamu a kreslířskému tříbení podoby mužských a ženských figur v různých pozicích, a proto je pravděpodobné, že zachycené postavy spolu námětově nesouvisí. Přesto někteří badatelé navrhli, že centrálně umístěná nahá dívka, které z úst vychází okřídlená rohatá figurka, by mohla znázorňovat dceru prince Sicarda z Beneventa, posedlou ďáblem, již podle legendy uzdravil sv. Antonín Sorrentský. Toho by mohl představovat vousatý muž napravo od ní. Zmíněný světec byl totiž uctíván zvláště v Parmě a jejím okolí, v místech, kde Michelangelo Anselmi pracoval. Původně se ale školil v prostředí toskánské Sieny, kde se pravděpodobně také narodil. Proto již zmiňovaný ženský akt ze středu studijního listu, který je vybudován krouživým pohybem rudky, připomene způsob práce sienského manýristy Giovanniho Antonia Bazziho, zv. Sodoma (1477–1549), a na pravé straně listu Anselmi svou technikou (pravidelné šrafování roztírané prstem) odkazuje k Domenicu Beccafumimu (1486–1551), působícímu rovněž v Sieně. Pražský studijní list lze datovat do dvacátých let 16. století, kdy Michelangelo Anselmi pracoval na výzdobě parmského kostela San Giovanni Evangelista.

Martin Zlatohlávek 2022