Bůžek štěstí a dlouhého věku Džuródžin

Obraz, který je ve sbírce jediným malířským dílem od Kanó Tan’júa, představuje postavu bůžka dlouhověkosti Džuródžina. Stařec dlouhého věku Džuródžin je jednou z postav čínské mytologie, přejatých do japonské ikonografie tzv. skupiny Sedmi bůžků štěstí (Šičifukudžin). Ztotožňuje se s čínským symbolem dlouhověkosti a šťastné hvězdy Šou-sing. Na svitku jsou kolofony od dvou neokonfuciánských učenců. První text od Itó Džinsaie (1627–1705) je zapsán v stylu standardního písma (kaišo), zatímco druhý nápis je ukázkou kurzivního písma (gjóšo) od Itó Tógaie (1670–1736). Je známo, že Fukurokudžu se často identifikuje právě s postavou Džuródžina, který je převtělen ve starce z hvězdy jižního pólu (nankjoku ródžinsei). Toto dilema nám pomáhá vyřešit původní název obrazu Nankjoku Džuródžin no zu, napsaný na vnějším okraji svitku. Nápisy: 1. Opravdový člověk jižního pólu se objevuje se zelenou stuhou / s drobným obličejem ve tvaru hory a v rouchu s ornamentem vody. / Je plný ctnosti a bohatý tao, že úplně zapomněl na svět / rychle se navrací na ostrovy nesmrtelných Pcheng-laj, aby se vrátilo jaro. (Itó Džinsai) 2. Bohatství, štěstí, dlouhý život a kariéra / – nebesa porodila vznešeného člověka / poklidně rozhoduje bez zasahování / a radost je v konvici s čajem. (Itó Tógai)

Markéta Hánová 2022