Bílé torzo

(30. 5. 1887 – 25. 2. 1964)

Název	Bílé torzo
Název v originálu	Torse blanc
Datování	1916
Provenience	Vystaveno na výstavě Archipenka (Praha 1923, Devětsil), č. kat. 18. Sbírka Dr. Richarda Salzmanna. Zakoupeno nákupní komisí v roce 1965 od soukromého sběratele, R. Salzmanna.
Způsob nabytí	Nákup 1965
Inventární číslo	P 5255
Katalogové číslo	89
Tematický celek	Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka	Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla	socha
Značeno	Archipenko
Rozměry	výška 48 mm
Materiál	mramor
Literatura	Barth 1997 Anette Barth, Alexander Archipenkos plastisches Œuvre, P. Lang, Frankfurt am Main – New York 1997 Honty-Mašín 1958, s. 60 Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958. Hartmann-Procházka 1966 Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966. Macková 1966 Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966. Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, s. 432–439 Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003. Černík 1922, s. 59–62 Artuš Černík, Ruská výtvarná práce, Revoluční sborník Devětsil, Večernice V. Vortel, Praha 1922, s. 51–68 Hildebrandt 1923, č. kat. 22 H. Hildebrandt, Alexander Archipenko, Ukrainske Slowo, Berlin-Schöneberg 1923. Teige 1923, č. kat. 18 Karel Teige, Archipenko, Devětsil, Praha 1923. Moholy-Nagy 1946 László Moholy-Nagy, Vision in Motion, Sage Publications, Chicago 1946. Karshan 1985, s. 9 Donald H. Karshan, Archipenko, Sculpture, Drawings and Prints, 1908–1963, Centre College – Indiana University Press, Kentucky 1985. Heilmann – Schmoll Eisenwerth 1986 Helga Schmoll gennant Eisenwerth – Angela Heilmann, Alexander Archipenko: Alexander Archipenkos Erbe. Werke von 1908 bis 1963 aus dem testamentarischen Vermächtnis, Krüger 1986 Synʻko 2001, č. kat. 33 Oleksandra Synʻko, Новоторства Архипенка [Innovations of Archipenko], Tov "Audi", Kyiv 2001. Melcher 2008, s. 76–79 Ralph Melcher (Ed.), Alexander Archipenko: Retrospektive (kat. výst.), Hirmer Verlag, s. l. 2008. Archipenko 1965, sv. II, č. kat. 77 Alexander Archipenko, Archipenko o sobě, Výtvarné umění XI, 1965, s. 432–439 Barr 1977, s. 49 Michaelsen 1977 Schnell 1980, č. kat. 35

Dílo Stojící torzo vzniklo v nejproduktivnějším období Archipenkovy tvorby, kdy umělec mezi lety 1908–1921 pobýval v Paříži. Mramorová skulptura vycházející z helénských, egyptských a kykladských vzorů, transformovaných do avantgardních poloh redukcí hmoty a zjednodušených objemů, byla vytvořena v roce 1916. Ve dvacátých letech vznikaly její bronzové odlitky, v roce 1942 poté sochař vytvořil terakotovou verzi. Silueta ženského aktu je vystavěna s architektonickou precizností. Kolena torzální figury jsou lehce pokrčená, ramena nakloněná a tělo prohnuté v elegantní esovité křivce, která finesuje výsledné pojetí. Archipenko vyšel ze studia lidského těla, ale zároveň se ponořil do osobité elementarizace a dezintegrace výsledného tvaru. Jeho přístup ovlivnil vývoj figurálního sochařství první poloviny 20. století. Právě Bílé torzo emblematicky dokládá stylový posun od porodinovského sochařství a v této poloze bylo propagováno v katalogu sochařovy monografické výstavy (1981). Mramorová verze byla vystavena v Praze na výstavě Archipenkova díla v roce 1923. Otázkou zůstává, zda se jedná o stejný exemplář, který Národní galerie získala do své sbírky v roce 1965 od soukromého sběratele, Dr. Richarda Salzmanna, pod názvem Akt ženy.

Martina Bezoušková 2022