Bílé torzo

(30. 5. 1887 – 25. 2. 1964)
Název Bílé torzo
Název v originálu Torse blanc
Datování 1916
Provenience Vystaveno na výstavě Archipenka (Praha 1923, Devětsil), č. kat. 18. Sbírka Dr. Richarda Salzmanna. Zakoupeno nákupní komisí v roce 1965 od soukromého sběratele, R. Salzmanna.
Způsob nabytí Nákup 1965
Inventární číslo P 5255
Katalogové číslo 89
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla socha
Značeno Archipenko
Rozměry
výška 48 mm
Materiál
Literatura
  • Barth 1997
    Anette Barth, Alexander Archipenkos plastisches Œuvre, P. Lang, Frankfurt am Main – New York 1997
  • Honty-Mašín 1958, s. 60
    Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958.
  • Hartmann-Procházka 1966
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Macková 1966
    Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, s. 432–439
    Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003.
  • Černík 1922, s. 59–62
    Artuš Černík, Ruská výtvarná práce, Revoluční sborník Devětsil, Večernice V. Vortel, Praha 1922, s. 51–68
  • Hildebrandt 1923, č. kat. 22
    H. Hildebrandt, Alexander Archipenko, Ukrainske Slowo, Berlin-Schöneberg 1923.
  • Teige 1923, č. kat. 18
    Karel Teige, Archipenko, Devětsil, Praha 1923.
  • Moholy-Nagy 1946
    László Moholy-Nagy, Vision in Motion, Sage Publications, Chicago 1946.
  • Karshan 1985, s. 9
    Donald H. Karshan, Archipenko, Sculpture, Drawings and Prints, 1908–1963, Centre College – Indiana University Press, Kentucky 1985.
  • Heilmann – Schmoll Eisenwerth 1986
    Helga Schmoll gennant Eisenwerth – Angela Heilmann, Alexander Archipenko: Alexander Archipenkos Erbe. Werke von 1908 bis 1963 aus dem testamentarischen Vermächtnis, Krüger 1986
  • Synʻko 2001, č. kat. 33
    Oleksandra Synʻko, Новоторства Архипенка [Innovations of Archipenko], Tov "Audi", Kyiv 2001.
  • Melcher 2008, s. 76–79
    Ralph Melcher (Ed.), Alexander Archipenko: Retrospektive (kat. výst.), Hirmer Verlag, s. l. 2008.
  • Archipenko 1965, sv. II, č. kat. 77
    Alexander Archipenko, Archipenko o sobě, Výtvarné umění XI, 1965, s. 432–439
  • Barr 1977, s. 49
  • Michaelsen 1977
  • Schnell 1980, č. kat. 35

Dílo Stojící torzo vzniklo v nejproduktivnějším období Archipenkovy tvorby, kdy umělec mezi lety 1908–1921 pobýval v Paříži. Mramorová skulptura vycházející z helénských, egyptských a kykladských vzorů, transformovaných do avantgardních poloh redukcí hmoty a zjednodušených objemů, byla vytvořena v roce 1916. Ve dvacátých letech vznikaly její bronzové odlitky, v roce 1942 poté sochař vytvořil terakotovou verzi. Silueta ženského aktu je vystavěna s architektonickou precizností. Kolena torzální figury jsou lehce pokrčená, ramena nakloněná a tělo prohnuté v elegantní esovité křivce, která finesuje výsledné pojetí. Archipenko vyšel ze studia lidského těla, ale zároveň se ponořil do osobité elementarizace a dezintegrace výsledného tvaru. Jeho přístup ovlivnil vývoj figurálního sochařství první poloviny 20. století. Právě Bílé torzo emblematicky dokládá stylový posun od porodinovského sochařství a v této poloze bylo propagováno v katalogu sochařovy monografické výstavy (1981). Mramorová verze byla vystavena v Praze na výstavě Archipenkova díla v roce 1923. Otázkou zůstává, zda se jedná o stejný exemplář, který Národní galerie získala do své sbírky v roce 1965 od soukromého sběratele, Dr. Richarda Salzmanna, pod názvem Akt ženy.

Martina Bezoušková 2022