Adolescentní dívka (Velké torzo)

(4. 11. 1874 – 30. 10. 1946)
Název Adolescentní dívka (Velké torzo)
Název v originálu Torse de jeune fille; L'Adolescence; Grand Torse; L'Adolescente; Diane; Androgyne (version sans tête ni bras); Corps de l'adolescente
Datování 1929
Provenience Vystaveno Praha 1935 (č. kat. 57). Zakoupeno 1935 od pořadatelů výstavy Francouzské moderní sochařství v Praze.
Způsob nabytí Nákup
Inventární číslo P 1540
Katalogové číslo 83
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla socha
Značeno ALEXIS Rudier / Fondeur Paris / C. Despiau
Rozměry
výška 172 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Basler 1927
    Adolphe Basler, Despiau (= Les albums dʼart Druet IX), Druet, Paris 1927
  • Bonito Oliva – Kotalík 1981, č. kat. 78
    Achille Bonito Oliva – Jiří Kotalík, Arte Maestra: da Monet a Picasso. Cento capolavori della Galerie Nazionale di Praga (kat. výst.), Casa Editrice Adriano Salani, Firenze 1981
  • Volavka 1936, č. kat. 57
    Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936.
  • Honty-Mašín 1958, č. kat. 63
    Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958.
  • Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 136
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Macková 1966, č. kat. 52
    Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, č. kat. 98-4 (1)
    Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003.
  • Macková-Štech 1962, s. 60
    Sbírka francouzského umění: Národní galerie v Praze (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 1962.
  • Honty 1956
    Tibor Honty, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze (soubor 12 fotografií T. Hontyho), Orbis, Praha 1956.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1994, č. kat. 77
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Národní galerie v Praze. Francouzské umění 19. a 20. století, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Praha 1994.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1995, č. kat. 67
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Galerie nationale de Prague. L´art français des 19e et 20 siècles, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Paris 1995.
  • Kesner 1965, č. kat. 108
    Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Sportovní a turistické nakl., Praha 1965
  • Kesner 1961, s. 9, 97
    Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Národní galerie v Praze, Praha 1961.
  • Masaryková 1947, č. kat. 592
    Anna Masaryková, Sbírka moderního umění Národní galerie v Praze (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1947.
  • Wittlich 2014, s. 192, 195
    Petr Wittlich, Bohumil Kafka (1878–1942). Příběh sochaře, Karolinum, Praha 2014
  • Savický 2011
    Nikolaj Savický, Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900–1939, Academia, Praha 2011.
  • George 1954
    Waldemar George, Despiau, De Lange, Amsterdam 1954.
  • Londýn 1947, s. 234
    Despiau vivant, lʼhomme et l´oeuvre, Dupont, London 1947.
  • Roger-Marx 1974, s. 45, 46
    Claude Roger-Marx, Charles Despiau, sculptures et dessins (kat. výst.), Musée Rodin, Paris 1974.
  • Kesnerová-Spielmann 1978, s. 46
    Gabriela Kesnerová – Petr Spielmann, Francouzská kresba 19. a 20. století z čs. sbírek: Francouzi a Pařížská škola: kresby, akvarely, kvaše (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1963.
  • Deshairs 1930, s. 411
    Léon Deshairs, Charles Despiau, G. Crès, Paris 1930
  • Praha 1935, s. 131, 132, 160, 162
    Katalog výstavy francouzského moderního sochařství (kat. výst.), Praha 1935
  • Lebon 1995, č. kat. 67
    Élisabeth Lebon, Charles Despiau (1874–1946) catalogue raisonné de l'oeuvre sculpté (disert. práce), Sorbonne, Paris 1995.
  • Guenne 1930, s. 71, 72
    Jacques Guenne, Portraits d'artistes. Charles Despiau", L'Art vivant VI, 1930, 15 mars, s.  225–228.
  • Alexandre 1928a, s. 59
    Arsène Alexandre, Charles Despiau—Essai sur l'âme de la sculpture, La Renaissance XVI, February 1928
  • Zervos 1929
    Christian Zervos, Notes sur la sculpture contemporaine - à propos de la récente exposition internationale de sculpture, Cahiers d’art IV, 1929, č. 10, s. 465–472
  • Magne 1929, č. kat. 10
    Elise-Emile Magne, Une heure chez Despiau, ABC artistique et littéraire V, décembre 1929, č. 60.
  • Pradel 1962, n. pag.
  • Vrac 1974
    Françoise Vrac, Charles Despiau (diplomová práce), l'École du Louvre, Paris 1974.
  • Lebon 2016, s. 231
    Élisabeth Lebon, Charles Despiau. Classique et Moderne, Atlantica éd., Biarritz 2016.

Místo rodinovského romanticko-barokního patosu volil sochař Despiau inspiraci antikou. Usiloval o nejčistší formu figurativní plastiky, v jejímž pojetí se intimní citovost a vnitřní pocity nepropisují přes hmotové ztvárnění. Velké torzo je výsledkem jeho dlouholetého studia lidské fyziognomie. Na začátku dvacátých letech začal sochař vytvářet stojící ženskou postavu zvanou Suzanne (po 1920), jejíž finální verzi vystavil na nově založeném Salonu de Tuileries v roce 1923. Pózu díla ale v následujících letech obměňoval (vznikl základ příbuzného díla Dospívající dívka) a fragmentárně rozebíral, až zůstalo pouze torzo bez hlavy a rukou (vznikla finální verze plastiky Adolescent). Despiau se vzdaloval zachycení konkrétní ženy a námět generalizoval tématem dospívání. Přestával jej zajímat motiv lidského těla, ale věnoval se naplnění představy moderního ideálu krásy. Dílo se proto vyznačuje harmonií jednoduchých objemů, které zvýrazňují muskulaturu těla. Tento tvůrčí proces provázely také změny názvu díla. Zvláště ve výstavních katalozích zaznívá označení Diana nebo Androgyn, zejména u torzálních zachycení, k nimž sochař došel kolem roku 1929, se používá označení Dospívající Jeden z bronzových odlitků torzální figury bez hlavy a rukou byl v roce 1935 prezentován na výstavě Francouzské moderní sochařství spolu s další částí – Hlavou dívky (č. kat. 58, cín), která s dílem vývojově souvisela. Český odbor kuratoria Moderní galerie zakoupil plastiku přímo z výstavy.

Martina Bezoušková 2022