Název | Dívka se džbánem |
---|---|
Název v originálu | Jeune fille à la cruche; Porteuse dʼeau; Jeune Fille au pichet |
Datování | 1910 – 1914 |
Provenience | Sbírka Oskara Federera. Vystaveno Praha 1935 (č. kat. 7). Získáno 1935 ze sbírky Oskara Federera do sbírky MG. |
Způsob nabytí | depozitum |
Inventární číslo | P 1556 |
Katalogové číslo | 78 |
Tematický celek | Francouzské sochařství 19. a 20. století |
Sbírka | Sbírka moderního umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Značeno | J Bernard No 3; Alexis Rudier / Fondeur Paris. |
Rozměry |
výška 175 mm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
V roce 1935 se ve sbírce českého odboru Moderní galerie nacházelo depozitum, Dívka se džbánem, která se stala ukázkou nového modernizujícího sochařského přístupu v opozici vůči rodinovsko-bourdellovskému základu. Sochař Bernard dospěl na začátku 20. století ke zjednodušení fyziognomických prvků. Vytvářel rozpohybované ženské postavy, dekorativně proplouvající prostorem, jako by byly zastavené v čase. Bernardovo úsilí o dokonalou rovnováhu se promítá také do postoje Dívky, jež nadzvedává levou paži, aby vykompenzovala váhu džbánu, který drží ve druhé ruce. Myšlenku protiváhy sochař vyvíjel až v průběhu práce s námětem, jak dokládá rozdíl mezi dvěma verzemi. V ranější variantě Dívky se džbánem z let 1905–1907 je levá ruka natažená, zatímco pozdější verze z doby kolem roku 1910 obsahuje pokrčený levý loket coby rozvinutí pohybové složky kráčející dívky. Bernardova plastika byla vystavena jako ukázka klasicizujících tendencí v moderním tvarosloví nejprve na Podzimním salonu 1912 (č. kat. 91), následně v tzv. sále H na newyorské Armory Show v roce 1913 vedle prací Wilhelma Lehmbrucka nebo Constantina Brâncuși. Na výstavě Section dʼOr byla naopak Dívka se džbánem prezentována vedle plastiky La Force od Antoine Bourdella, vůči jehož hmotové stavbě materiálu se Bernard vymezoval. Podle této plastiky vzniklo množství torz, jedno z nich bylo vystaveno na výstavě Francouzské umění XIX. a XX. století (1923). Exemplář ze sbírky Národní galerie byl vystaven na výstavě Francouzské moderní sochařství (1935), odkud jej zakoupil továrník Oskar Federer. Po jeho emigraci připadla část jeho sbírky státu.
Martina Bezoušková 2022