Herakles

(30. 10. 1861 – 1. 10. 1929)
Název Herakles
Název v originálu Héraclès tue les oiseaux du lac Stymphale
Datování 1909 (odlitek 1923)
Provenience Zakoupeno československým státem 1923, deponováno 1927 (?) v MG.
Původní umístění ateliér sochaře Bourdella - třetí odlitek díla
Způsob nabytí státní nákup
Inventární číslo P 1286
Katalogové číslo 76
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla socha
Značeno ANTOINE BOURDELLE / SCULP 1909 PARIS; ALEXIS RUDIER / Fondeur PARIS
Nápis HERAKLES / HPAKΛΝΣ; HERAKLES / TUE LES OISEAUX/ DU STYMPHALE
Rozměry
výška 248 cm / šířka 245 cm / Hloubka 120 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Honty-Mašín 1958, s. 9, 95
    Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958.
  • Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 23
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Macková 1966, č. kat. 30
    Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, č. kat. 138
    Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003.
  • Macková-Štech 1962, č. kat. 126
    Sbírka francouzského umění: Národní galerie v Praze (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 1962.
  • Honty 1956, n. pag.
    Tibor Honty, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze (soubor 12 fotografií T. Hontyho), Orbis, Praha 1956.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1994, č. kat. 62
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Národní galerie v Praze. Francouzské umění 19. a 20. století, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Praha 1994.
  • Kesner 1965, s. 76
    Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Sportovní a turistické nakl., Praha 1965
  • Matějček 1936, s. 176
    Antonín Matějček, Dějepis umění VI, Jan Štenc, Praha 1936.
  • Kesner 1961, s. 63
    Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Národní galerie v Praze, Praha 1961.
  • Wittlich 2014, s. 369
    Petr Wittlich, Bohumil Kafka (1878–1942). Příběh sochaře, Karolinum, Praha 2014
  • Wittlich 2016, s. 54
    Petr Wittlich, Neklidná figura, in: Sandra Baborovská – Petr Wittlich (eds.), Neklidná figura. Exprese v českém sochařství 1880–1914, kat. výst., Karolinum, Praha 2016, s. 7–12
  • Cassou 1947, s. 15–19
    Jean Cassou (úvod. text), Sochařství Francie od Rodina ke dnešku (kat. výst.), Umělecká beseda, Praha 1947
  • Jianou-Dufet 1965, s. 27
    Ionel Jianou – Michel Dufet, Bourdelle, Ed. dʼArt, Paris 1965.
  • Jianou-Dufet 1984, č. kat. 391
    Ionel Jianou – Michel Dufet, Bourdelle, Arted Éditions dʼArt Paris 1984.
  • Wittlich 1978, s. 91
    Petr Wittlich, České sochařství ve XX. století, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1978
  • Fabelová 2009, s. 66–69
    Karolína Fabelová, Bourdelle à Prague en 1909 et son rapport aux artistes tchèques et à Auguste Rodin, Umění LVII, 2009, s. 364–384
  • Fabelová 2009, s. 381
    Karolína Fabelová, Bourdelle à Prague en 1909 et son rapport aux artistes tchèques et à Auguste Rodin, Umění LVII, 2009, s. 364–384
  • Knapová Bezoušková 2016, s. 420, 423–424
    Martina Knapová (Bezoušková), Sběratelství a ambiciózní výstavní projekty: Spolek výtvarných umělců Mánes jako mediátor Bourdellova vlivu v Čechách, Umění LXIV, 2016, č. 5, s. 419–425.
  • Fontainas 1930, s. 27–28, 32
    André Fontainas, Bourdelle, Rieder, Paris 1930
  • Frappa 1910, s. 319–324
    Jean-José Frappa, La sculpture aux deux Salons, Le Monde Illustré LIII, 1910, 14 mai, s. 319–324
  • Rönnebeck 1925, s. 213
    Arnold Rönnebeck, Bourdelle speaks to his pupils: From a Paris Diary, The Arts VIII, 1925, č. 4.
  • Schiaffino 1930
    Eduardo Schiaffino, Bourdelle et lʼArgentine. Les artistes français à Buenos-Ayres, Lʼamour de lʼArt, 1930, 1 janvier, s. 15–19.
  • Varene 1937, n. pag.
    Gaston Varenne, Bourdelle par lui-même, Fasquelle, Paris 1937.
  • Vallery-Radot 1956, n. pag.
    Jean Vallery-Radot, Francouzské umění od Delacroixe po současnost: kresby, akvarely, grafika (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1956.
  • Thiébaut 2011
    Philippe Thiébaut (ed.), Le corps (= Histoire des arts à lʼécole), Musée dʼOrsay – Hachette Education Paris 2011.
  • Praha 1935, s. 42, 52
    Katalog výstavy francouzského moderního sochařství (kat. výst.), Praha 1935
  • Štech 1929–1930, s. 21, 107, 134, 165, 243–246
    Václav Vilém Štech, Vzpomínka na E. A. Bourdella, Volné směry XXVII, č. 1, s. 170–176.
  • nn. 1935, s. 114, 230
    nn., Před výstavou moderního francouzského sochařství v letohrádku Belvedere, Pražský večer I, 1935, 7. května, in: Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902–1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, př. č. 939, číslo knihy IX (1935), nestr.
  • Colin 1989–1991, s. 9, 15, 120, 124
    Micheline Colin, Comment Antoine Bourdelle voulait quʼon exposât lʼHéraclès archer, Bulletin Koninkje Musea Voor schone Kunsten van Belgie, Brusel 1989–1991, s. 535–556
  • Le Normand-Romain 1992, s. 535–556
    Antoinette Le Normand-Romain, Héraklès Archer – Naissance dʼune œuvre, Paris-Musées, Paris 1992.

Bourdelle začal na konceptu ikonického Lučištníka pracovat již v roce 1905, kdy probíhalo pózování s modelem – atletem André Doyenem-Parigotem. V červenci 1906 sochař oznámil, že ,,malá verze díla je hotova a očekává svůj osud“. Bourdellovo ztvárnění ovšem dosáhlo obdivované grandióznosti až velkou verzí Hérakla (původně vytvořenou na žádost sběratele Gabriela Thomase, ředitele Théâtre du Musée Grévin). Nadživotní model byl v roce 1910 představen na pařížském Salonu. Kritik Charles Estienne tehdy napsal, že socha Hérakla se stala nejdůležitější, nejodvážnější a nejlépe zapamatovatelnou sochou salónních přehlídek za poslední roky. Hodnocení odkazovalo především k fyziognomické nadsázce, která nahradila rodinovský naturalismus. Deformace lučištníkova těla se slučovala s Bourdellovou teorií, že formu díla je možné tvarově měnit a zdůrazňovat některé její části, pokud je žádoucí diváka zaujmout výrazem.Z archivních dokumentů vyplývá, že v pořadí třetí bronzový odlitek směřoval do Prahy. Exempláře vytvořené před rokem 1924 byly odlity z původního sádrového modelu, dokončeného v roce 1909, zatímco odlitky z pozdější doby vznikly podle druhé sádry. V pozdější sérii zůstal mužský akt totožný, na skále ovšem přibyly dva basreliéfy a podstavec byl ozdoben vroubkovaným vlysem. První verze, někdy též nazývána jako ,,Velká studie“, je dekorována malými metopami s náměty Hérakla a kentaura Pholuse či Hérakla přivazujícího si své sandály. Pozdější série je značena inskripcí Antoine Bourdelle sculp. 1909 a je dekorována reliéfy znázorňujícími boj s lernskou hydrou a zabití nemejského lva, jako je tomu i v případě pražského díla.

Martina Bezoušková 2022