Žena s plody

Drobný akt Žena s plody zastupuje Bourdellovu tvůrčí polohu, v níž byl sochař okouzlen ženským elementem. Podle Colina Lemoina se námětem stala Bourdellova první žena, jak dokládá fotografie z roku 1907 znázorňující Stéphanie Van Parys ve stejné pozici, jakou zaujímá výsledný akt. Zároveň se jedná o jedno z posledních sochařových děl, kde je Stéphanie vyobrazena. Žena s plody se vyznačuje prolnutím anatomického verismu s odkazem ke starší malířské generaci. Ihned vyvstává inspirace vlámským uměním, zejména Paulem Rubensem, jehož tvorbě Antoine Bourdelle věnoval několik myšlenek ve svém díle LʼArt éternel. V úvahu přicházejí také žáci zdatného portrétisty Anthonise van Dycka, kteří kolem roku 1625 zpracovávali téma Pomony, bohyně plodnosti znázorňované s jablky. Právě kvůli této ideové příbuznosti jsou jablka ve francouzské verzi názvu (Les Pommes) zmíněna. Bourdellův akt je budován pomocí promyšlených prostorových plánů a nelze se v tomto ohledu ubránit srovnání s kompozičními zákonitostmi Paula Cézanna. Bourdelle tímto uplatnil základní pravidlo sochařského syntetismu, o němž přednášel v Národním klubu během své návštěvy Prahy v roce 1909. Důležitou roli pomocného kompozičního elementu hraje balvan, který přispívá k hmotovému rozložení a zároveň dynamizuje postoj zobrazené ženy. Motiv kamene se stal spolutvůrcem hlavní prostorové koncepce také u dalších Bourdellových děl – Odpočívající sochařka nebo Herakles – lučištník. O nákupu díla pro Státní galerii vyjednával se sochařem Bourdellem Vincenc Kramář. Potvrzením transakce je především dopis z července roku 1923, v němž Kramář vzpomíná na návštěvu v sochařově pařížském ateliéru, kde vybral plastiky Žena s plody, Akt ženy a jednu z verzí Hérakla Lučištníka. Doručení vybraných plastik se ovšem neodehrálo dříve než v roce 1925 (v případě Hérakla dokonce až v roce 1927).

Martina Bezoušková 2022