Název | Odpočívající sochařka |
---|---|
Název v originálu | Femme sculpteur au repos; Portrait d´une jeune Athénienne |
Datování | 1905 – 1908 |
Provenience | Vystaveno Praha 1926 (č. kat. 4, Majetek hl. města Prahy); Praha 1935 (č. kat. 19, maj. Obce pražské). Zakoupeno 1909 městskou radou hl. města Prahy. Převedeno 1962 dohodou o převodu správy národního majetku do trvalé správy NG. |
Způsob nabytí | převod |
Inventární číslo | P 4679 |
Katalogové číslo | 68 |
Tematický celek | Francouzské sochařství 19. a 20. století |
Sbírka | Sbírka moderního umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Značeno | Emile-Antoine Bourdelle 1905–08; FONRIE DES BRONZES / J PETERMANN / ST GILLES BRUXELLES |
Popis |
|
Rozměry |
výška 69 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
Modelkou k plastice Odpočívající sochařka se stala Cleopâtre Sevastos (1882–1972), Bourdellova řecká žákyně, která se nejprve stala jeho múzou a později také druhou manželkou. Poznáme ji především podle copu omotaného kolem hlavy a ostrých portrétních rysů v obličeji. Žena zamyšleně hledí vzhůru a opírá se o kus balvanu. Jedná se o důležitý kompoziční prvek, který zdůrazňuje ladné prohnutí jejího těla a který svým umístěním vyrovnává mohutnost tunikového šatu. Oděv přitom spadává k zemi v důsledných kanelovaných záhybech, připomínajících tanagerské terakoty. Na zemi leží odložené sochařské nářadí, jehož přítomnost odkazuje na pandán, plastiku Sochařka při práci (Femme sculpteur au travail, 1906), na níž Bourdelle pracoval takřka ve stejném období. O nákup díla projevila zájem městská rada pražská ihned po uskutečnění sochařovy retrospektivy na jaře roku 1909. Bourdelle Praze dále věnoval Hlavu malíře Ingresa (P 2198) a obě díla byla z majetku hlavního města Prahy vystavena na Sté výstavě Spolku Mánes, která se odehrála na podzim roku 1926. Odpočívající sochařka se stala také jednou z klíčových plastik prezentovaných v rámci projektu Francouzské moderní sochařství v roce 1935. Přestože dílo formálně spadalo do sbírky nově vzniklého Muzea hl. města Prahy, bylo v roce 1962 převedeno dohodou do Národní galerie.
Martina Bezoušková 2022