Název | Mefisto |
---|---|
Název v originálu | Méphistophélès |
Datování | 1853 (odlitek pozdější) |
Provenience | Zakoupeno 1988 rozhodnutím Komise pro výkup starožitností. |
Inventární číslo | P 8145 |
Katalogové číslo | 25 |
Tematický celek | Francouzské sochařství 19. a 20. století |
Sbírka | Sbírka moderního umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Značeno | na soklu: J. GAUTIER |
Rozměry |
výška 90 cm
|
Materiál | |
Literatura |
Sochař Gautier (jakožto žák úspěšného sochaře Françoise Ruda) mohl ke zviditelnění svých prací využívat systém každoročně pořádaných Salonů a mimořádných výstav. Postavu Mefista (1853) prezentoval v sádře na světové výstavě v Paříži v roce 1855. Tajuplné literární téma zaujalo soukromé sběratele. Potencionální komerční úspěch vycítila firma Duplan et Salles, která zařídila odlití této plastiky do bronzu. Jeden z exemplářů údajně zakoupila vévodkyně z Alby, další byl určen pro kabinet Napoleona III., což pro sochaře znamenalo kýžené docenění jeho práce. I nadále proto produkoval démonické bytosti s úlisnými grimasami. Postavu Mefista v jedné z verzí spároval s dílem Mackbeth. Pro Gautiera emblematické protáhlé karikované figury byly stylově blízké tvorbě kreslíře Jacquesa Callota, který pod dojmem hrůz třicetileté války vytvářel fantaskní záznamy bojů mezi lidmi. Právě výrazná modelace figury řadí dílo Mefisto k zajímavým ukázkám francouzské plastiky kolem poloviny 19. století, balancující svým ztvárněním na hraně dekorativních sochařských kuriozit. Nákup díla do sbírky Národní galerie provázela komunikace s Musée dʼOrsay ohledně jejího významu ve vývoji francouzského sochařství a kvality odlitku, který vykazuje znaky vysoké řemeslné úrovně.
Martina Bezoušková 2022