Jaguár požírající zajíce

Název	Jaguár požírající zajíce
Název v originálu	Jaguar dévorant un lièvre
Datování	1850
Provenience	Vystaveno Praha 1923 (č. kat. 329, orig. Musée du Louvre). Zakoupeno československým státem 1923, deponováno v MG.
Inventární číslo	P 1034
Katalogové číslo	12
Tematický celek	Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka	Sbírka umění 19. století a klasické moderny
Druh uměleckého díla	socha
Značeno	na podstavci: značka Musée du Louvre
Rozměry	výška 40 cm / šířka 103 cm / Hloubka 36 cm
Materiál	sádra
Literatura	Vitry 1922, č. kat. 910 Paul Vitry, Musée national du Louvre. Catalogue des sculptures du Moyen-Age, de la Renaissance et des Temps modernes, Musées nationaux, Paris 1922. Volavka 1932, č. kat. 543 Vojtěch Volavka, Průvodce po moderní galerii (kat. exp.), Moderní galerie, Praha 1932. Volavka 1933, č. kat. 543 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1933. Volavka 1934, č. kat. 543 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1934. Volavka 1936, č. kat. 595, s. 35, 37 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936. Honty-Mašín 1958, s. 8 Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958. Hartmann-Procházka 1966, n. pag. Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966. Praha 1923, č. kat. 329 Výstava francouzského umění XIX. a XX. století (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1923. Saunier 1925, s. 7, 8, 35 Charles Saunier, Barye (= Maîtres de lʼart moderne), F. Rieder & cie, Paris 1925. Hubert-Sérullaz 1956–1957, č. kat. 4 Gerard Hubert – Maurice Sérullaz, Barye: Sculptures, Peintures, Aquarelles des Collectons Publique Françaises (kat. výst.), Musée National du Louvre, Paris 1956–1957. Lemaistre-Barrillon 1996, č. kat. 43–45 Isabelle Leroy-Jay Lemaistre – Béatrice Tupinier Barrillon, La Griffe et la dent: Antoine Louis Barye (1795–1875), sculpteur animalier (kat. výst.), Musée du Louvre – Musée des Beaux-Arts de Lyon, Paris 1996. Poletti-Richarme 2000, s. 44, 412, 504, 510 Michel Poletti – Alain Richarme, Barye: catalogue raisonné des sculptures, Gallimard, Paris 2000. Poletti-Richarme 2000, s. 44, 412, 504, 510 Michel Poletti – Alain Richarme, Barye: catalogue raisonné des sculptures, Gallimard, Paris 2000. Mantz 1867, s. 107–126 Paul Mantz, Artistes contemporains, M. Barye, Gazette des Beaux-Arts IX, 1867, 1 February, č. 1, s. 106–126. Londýn 1932, č. kat. 388 Exhibition of French Art (kat. výst.), London 1932. Theime-Becker 1992, sv. II, s. 588–589 Simms 2009–2010, s. 67–84 Matthew T. Simms, The Goncourts, Gustave Planche, and Antoine-Louis Barye's „Un Jaguar dévorant un lièvre“, Nineteenth-Century French Studies XXXVIII, 2009–2010, Fall–Winter, Vol. 38, No. ½, s. 67–84. Paříž 1934, č. kat. 126 Daumier. Lithographies, gravures sur bois, sculptures (kat. výst.), Éditions des Bibliothèques Nationales de France, Paris 1934. Londýn 1959, č. kat. 471 The romantic movement: fifth exhibition to celebrate the tenth anniversary of the Council of Europe (kat. výst.), Arts Council of Great Britain, London 1959.

Antoine-Louis Barye se nejdříve vyučil zlatníkem, později se proslavil jako animaliér svými plastikami zvířat, které zpracovával na základě přímé vizuální zkušenosti. O sochaři je známo, že navštěvoval Jardin des Plantes, kde si důkladně zaznamenával fyziognomii zvířat, ale také tržnici v Saint-Cloud, kam na své kurzy animalistických studií přivedl malíře Eugèna Delacroixe. Oba umělci s entusiasmem zachycovali nejen krásu a divokost zvířat, ale především neúprostnost lovu a teritoriálních bojů. Naturalismus, s nímž Barye přistupoval ke zpodobení námětu, oslovil také sochaře Augusta Rodina, který se v roce 1864 stal rovněž účastníkem Baryho kreslířských kurzů v plenéru. Prvotní sádrový model díla Jaguár požírajícího zajíce byl vystaven na pařížském Salonu roku 1850 (č. kat. 3172), o dva roky později jej sochař představil v bronzu (č. kat. 1295). Kritiku tehdy uchvátila jemná noblesní modelace a zároveň naturálnost, s níž sochař pojal dramatičnost okamžiku, který je v přírodě zcela přirozeným stupněm životního koloběhu. Sádrový odlitek nacházející se ve sbírkách Národní galerie byl vystaven na výstavě Francouzské umění XIX. a XX. století, kterou uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes v roce 1923. Z výstavy byla plastika odkoupena v rámci státního nákupu a Ministerstvem školství a národní osvěty předána do správy Moderní galerie. V této souvislosti je třeba poznamenat, že sádrové odlitky přivezené z Francie na výstavu v roce 1923 byly vytvořeny jako výstavní odlitky. Tuto skutečnost podporuje zmínka ve výstavním katalogu, že originál díla Jaguár požírající zajíce (č. kat. 329) se nachází v Musée du Louvre. K dílu existuje ve sbírce Národní galerie bronzový odlitek (P 1503) a další bronzový exemplář (P 4697).

Martina Bezoušková 2022