Jaguár požírající zajíce

Název Jaguár požírající zajíce
Název v originálu Jaguar dévorant un lièvre
Datování 1850
Provenience Vystaveno Praha 1923 (č. kat. 329, orig. Musée du Louvre). Zakoupeno československým státem 1923, deponováno v MG.
Inventární číslo P 1034
Katalogové číslo 12
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla socha
Značeno na podstavci: značka Musée du Louvre
Rozměry
výška 40 cm / šířka 103 cm / Hloubka 36 cm
Materiál
Literatura
  • Vitry 1922, č. kat. 910
    Paul Vitry, Musée national du Louvre. Catalogue des sculptures du Moyen-Age, de la Renaissance et des Temps modernes, Musées nationaux, Paris 1922.
  • Volavka 1932, č. kat. 543
    Vojtěch Volavka, Průvodce po moderní galerii (kat. exp.), Moderní galerie, Praha 1932.
  • Volavka 1933, č. kat. 543
    Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1933.
  • Volavka 1934, č. kat. 543
    Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1934.
  • Volavka 1936, č. kat. 595, s. 35, 37
    Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936.
  • Honty-Mašín 1958, s. 8
    Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958.
  • Hartmann-Procházka 1966, n. pag.
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Praha 1923, č. kat. 329
    Výstava francouzského umění XIX. a XX. století (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1923.
  • Saunier 1925, s. 7, 8, 35
    Charles Saunier, Barye (= Maîtres de lʼart moderne), F. Rieder & cie, Paris 1925.
  • Hubert-Sérullaz 1956–1957, č. kat. 4
    Gerard Hubert – Maurice Sérullaz, Barye: Sculptures, Peintures, Aquarelles des Collectons Publique Françaises (kat. výst.), Musée National du Louvre, Paris 1956–1957.
  • Lemaistre-Barrillon 1996, č. kat. 43–45
    Isabelle Leroy-Jay Lemaistre – Béatrice Tupinier Barrillon, La Griffe et la dent: Antoine Louis Barye (1795–1875), sculpteur animalier (kat. výst.), Musée du Louvre – Musée des Beaux-Arts de Lyon, Paris 1996.
  • Poletti-Richarme 2000, s. 44, 412, 504, 510
    Michel Poletti – Alain Richarme, Barye: catalogue raisonné des sculptures, Gallimard, Paris 2000.
  • Poletti-Richarme 2000, s. 44, 412, 504, 510
    Michel Poletti – Alain Richarme, Barye: catalogue raisonné des sculptures, Gallimard, Paris 2000.
  • Mantz 1867, s. 107–126
    Paul Mantz, Artistes contemporains, M. Barye, Gazette des Beaux-Arts IX, 1867, 1 February, č. 1, s. 106–126.
  • Londýn 1932, č. kat. 388
    Exhibition of French Art (kat. výst.), London 1932.
  • Theime-Becker 1992, sv. II, s. 588–589
  • Simms 2009–2010, s. 67–84
    Matthew T. Simms, The Goncourts, Gustave Planche, and Antoine-Louis Barye's „Un Jaguar dévorant un lièvre“, Nineteenth-Century French Studies XXXVIII, 2009–2010, Fall–Winter, Vol. 38, No. ½, s. 67–84.
  • Paříž 1934, č. kat. 126
    Daumier. Lithographies, gravures sur bois, sculptures (kat. výst.), Éditions des Bibliothèques Nationales de France, Paris 1934.
  • Londýn 1959, č. kat. 471
    The romantic movement: fifth exhibition to celebrate the tenth anniversary of the Council of Europe (kat. výst.), Arts Council of Great Britain, London 1959.

Antoine-Louis Barye se nejdříve vyučil zlatníkem, později se proslavil jako animaliér svými plastikami zvířat, které zpracovával na základě přímé vizuální zkušenosti. O sochaři je známo, že navštěvoval Jardin des Plantes, kde si důkladně zaznamenával fyziognomii zvířat, ale také tržnici v Saint-Cloud, kam na své kurzy animalistických studií přivedl malíře Eugèna Delacroixe. Oba umělci s entusiasmem zachycovali nejen krásu a divokost zvířat, ale především neúprostnost lovu a teritoriálních bojů. Naturalismus, s nímž Barye přistupoval ke zpodobení námětu, oslovil také sochaře Augusta Rodina, který se v roce 1864 stal rovněž účastníkem Baryho kreslířských kurzů v plenéru. Prvotní sádrový model díla Jaguár požírajícího zajíce byl vystaven na pařížském Salonu roku 1850 (č. kat. 3172), o dva roky později jej sochař představil v bronzu (č. kat. 1295). Kritiku tehdy uchvátila jemná noblesní modelace a zároveň naturálnost, s níž sochař pojal dramatičnost okamžiku, který je v přírodě zcela přirozeným stupněm životního koloběhu. Sádrový odlitek nacházející se ve sbírkách Národní galerie byl vystaven na výstavě Francouzské umění XIX. a XX. století, kterou uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes v roce 1923. Z výstavy byla plastika odkoupena v rámci státního nákupu a Ministerstvem školství a národní osvěty předána do správy Moderní galerie. V této souvislosti je třeba poznamenat, že sádrové odlitky přivezené z Francie na výstavu v roce 1923 byly vytvořeny jako výstavní odlitky. Tuto skutečnost podporuje zmínka ve výstavním katalogu, že originál díla Jaguár požírající zajíce (č. kat. 329) se nachází v Musée du Louvre. K dílu existuje ve sbírce Národní galerie bronzový odlitek (P 1503) a další bronzový exemplář (P 4697).

Martina Bezoušková 2022