Podobizna Franklinova

Název	Podobizna Franklinova
Název v originálu	Benjamin Franklin
Datování	1778
Provenience	Sádrový odlitek vytvořen dle díla z Musée du Louvre. Zakoupeno československým státem 1923. Deponováno v MG.
Inventární číslo	P 1029-001
Katalogové číslo	3
Tematický celek	Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka	Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla	socha
Značeno	Franklin / Houdon F. 1778 (?); na zadní straně značka Musée du Louvre
Rozměry	výška 52 cm
Materiál	sádra
Literatura	Volavka 1933, č. kat. 297 Vojtěch Volavka, Při výstavě barokní dřevěné plastiky, Umění VI, 1933, s. 371–380. Giacometti 1918–1919, 5, 16, 22, 23, 25, 28, 33, 170–175, 268, 381 Georges Giacometti, Le Statuaire Jean-Antoine Houdon et don époque (1741–1828), 3 sv., Jouve & cie, Paris 1918–1919. Vitry 1928, 5, 20–21, 38 Paul Vitry, Centenaire de J.-A. Houdon (kat. výst.), Bibl. de Versailles, Versailles 1928. Poulet 2003, 10, 247–250, č. kat. 43 Anne L. Poulet et al., Jean-Antoine Houdon: Sculptor of the Enlightement, National Gallery of Art, Washington D.C. – University of Chicago Press, Chicago – London 2003. Volavka 1932, č. kat. 297 Vojtěch Volavka, Průvodce po moderní galerii (kat. exp.), Moderní galerie, Praha 1932. Volavka 1934, č. kat. 297 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1934. Volavka 1936, č. kat. 330 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936. Honty-Mašín 1958, 8 Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958. MG 1926, č. kat. 112 Moderní galerie v Praze 1926 (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1926. Praha 1923, č. kat. 324 Výstava francouzského umění XIX. a XX. století (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1923. Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 73 Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966. Catalogue provisoire des oeuvres de Houdon 1914 Catalogue provisoire des oeuvres de Houdon, conservées aux États-Unis, Bulletin de la Société de lʼhistoire de lʼart français, 1914, 6 février, s. 31–36 Jouin 1881 Henry Jouin, Musée d´Angers. Peintures, sculptures, cartons, miniatures, gouaches et dessins, Angers 1881. F. M. B. 1936, 51–55 F. M. B., Benjamin Franklin by Houdon, Bulletin of the City Art Museum of St. Louis XXI, July 1936, No. 3, s. 51–55 Sellers 1962, 309–310 Charles Coleman Sellers, Benjamin Franklin in Portraiture, Yale University Press, New Haven 1962. Schwartz-Garrett 1996, č. kat. 78 Margaret Schwartz – Wendell Garrett, JeanAntoine Houdon: A Marble Bust of Benjamin Franklin, in American Paintings, Drawings and Sculpture, Sotheby's, New York 1996.

Podobiznu Benjamina Franklina vytvořil Houdon během jeho návštěvy Francie v letech 1776–1785. Americký politik a spisovatel tehdy z pozice diplomata zajišťoval v Paříži uzavření dohody o francouzské podpoře Americké války o nezávislost. I přestože portrét vyniká detailním zpracováním obličejových rysů včetně lehkého úsměvu či rozevlátých vlasů, sochař zřejmě pracoval zpaměti. Oba pánové se formálně nepředstavili do roku 1783, potkávali se ovšem na setkáních zednářské organizace La Loge des Neuf Sœurs. Houdon prezentoval terakotovou bustu Benjamina Franklina na Salonu v roce 1779 a ihned získal objednávku na její sádrový odlitek od Thomase Jeffersona. Absence systému v označení autorských odlitků, které posléze vznikly, ovšem značně ztěžuje dohledávání proveniencí. Porovnání originální terakoty s pozdějšími verzemi nicméně ukazuje, že Houdon dodatečně upravil fyziognomické rysy Franklinovy tváře. Dílo pod názvem Poprsí Franklinovo bylo vystaveno na výstavě Francouzské umění XIX. a XX. století v roce 1923 (č. kat. 324, Orig. Musée du Louvre). Československý stát zřejmě nezakoupil vystavený exemplář, nýbž za symbolickou částku pořídil jiný odlitek, vytvořený podle díla ze sbírek Musée du Louvre, což by zároveň měl být originální model z roku 1778. Ve sbírkách NG se rovněž nachází bronzová restaurátorská kopie P 1029-002, vytvořená v roce 2004 z konzervátorských a výstavních důvodů.

Martina Bezoušková 2022