Portrét Louise Brongniart

Jean Antoine Houdon
Název Portrét Louise Brongniart
Název v originálu Louise Brongniart
Datování 1777
Provenience Zakoupeno 1961 rozhodnutím Nákupní komise I od soukromé majitelky (Slovensko).
Způsob nabytí Nákup 1961
Inventární číslo P 4488
Katalogové číslo 2
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka umění 19. století a klasické moderny
Druh uměleckého díla socha
Značeno vzadu: Houdon (psací písmo)
Rozměry
výška 24 cm
Materiál
Literatura
  • Giacometti 1918–1919, s. 4, 25, 30, 87–88
    Georges Giacometti, Le Statuaire Jean-Antoine Houdon et don époque (1741–1828), 3 sv., Jouve & cie, Paris 1918–1919.
  • Arnason 1975, s. 41
    H. Harvard Arnason, The Sculptures of Houdon, Phaidon, London 1975
  • Poulet 2003, č. kat. 16
    Anne L. Poulet et al., Jean-Antoine Houdon: Sculptor of the Enlightement, National Gallery of Art, Washington D.C. – University of Chicago Press, Chicago – London 2003.
  • Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 77
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Délerot – Legrelle 1857, s. 183
    Émile Délerot – Arsène Legrelle, Mémoire sur la vie et l'oeuvre de J.-A. Houdon de l'Institut (1741– 1828), Mémoires de la Société des sciences morales des lettres et des arts de Seine-et Oise IV, 1857, s. 49–224
  • Vitry 1907a, č. kat. 43
    č. kat. 43.
  • Catalogue provisoire des oeuvres de Houdon 1914, s. 31–35
    Catalogue provisoire des oeuvres de Houdon, conservées aux États-Unis, Bulletin de la Société de lʼhistoire de lʼart français, 1914, 6 février, s. 31–36
  • Camoin 1928, č. kat. 8bis
    André Camoin, Exposition du centenaire de Houdon (kat. výst.), Galerie Buvelot, Paris 1928
  • Réau 1928, s. 323
    Louis Réau, Notes critiques sur les expositions du centenaire de Houdon, Bulletin de la Société de l'Histoire de l'Art Français 1928, s. 322–329.
  • Giacometti 1929, s. 21–22
    Georges Giacometti, La Vie et lʼoeuvre de Houdon, 2 sv., A. Camoin, Paris 1929.
  • Maillard 1931, s. 28–29
    Élisa Maillard, Houdon, Éditions Rieder, Paris 1931.
  • De Launay 1940, s. 23, 49
    Louis Launay, Une grande famille de savants: Les Brongniart, G. Rapilly et fils, Michigan 1940
  • Seymour 1949, č. kat. 52–53
    Charles Seymour, Masterpieces of Sculpture from the National Gallery of Art, Coward-McCann, New York 1949.
  • Réau 1964, s. 26–27, 95, 108, 412–413
    Louis Réau, Houdon, sa vie et son oeuvre I, F. De Nobele, Paris 1964.
  • Scherf 2006
    Guilhem Scherf, Houdon at the Louvre: masterworks of the enlightenment, Musée du Louvre Éditions, Paris 2006.
  • Macková 1966, č. kat. 100
    Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, č. kat. 2
    Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003.
  • Hulíková-Urban-Wittlich 2019, č. kat. 2
    Veronika Hulíková – Otto M. Urban – Filip Wittlich (eds.), Umění Dlouhého století, 1796–1918, průvodce expozicí Sbírky umění 19. století a klasické moderny, Národní galerie v Praze, Praha 2019.
  • Fusco 1997, s. 29
    Peter Fusco, Summary Catalogue of European Sculpture in The J. Paul Getty Museum, J. Paul Getty Museum, Los Angeles 1997

Zobrazení dětských sochařských portrétů nebylo až do poloviny 18. století častým motivem. Vliv na přerod vnímání dětí jako uměleckých námětů měl především spis Émile (1762) Jeana-Jacquese Rousseaua, ale také rozvoj studií antických hlav, jejichž rysy byly z velké části idealizované. Houdon poukázal na svůj zájem o portrétování dětí už v roce 1769, kdy debutoval na pařížském Salonu. Jednalo se u mramorovou studii dětské hlavy. Přichází v úvahu, že roce 1777 sochař vystavil na Salonu dvě dětské hlavy sourozenců Louise a Alexandra Brongniartových pod názvem Mramorové busty (č. kat. 246, mramor). Na základě katalogového záznamu této salonní výstavy bývá usuzováno, že terakotová verze vznikla až později. Určení přesné časové posloupnosti ale znemožňuje množství variant v různých materiálech, vytvářených zejména v 19. století. V porcelánce v Sèvres rovněž vznikaly biskvity, které velkou měrou napomohly k popularizaci tohoto portrétního námětu. Kromě shodného názvu neexistuje důkaz, že busty sourozenců skutečně byly na Salonu 1777 vystaveny v mramoru a je to zpochybňováno už v jednom z Houdonových prvních souborných katalogů (viz Giacometti 1918–1919, sv. II, s. 87–88).

Martina Bezoušková 2022