Název | Ženy s pávem |
---|---|
Název v originálu | La femme au paon |
Datování | 1901 – 1903 |
Provenience | Sbírka Milana Rastislava Štefánika od 1910. Předáno 1951 do NG jako stálé depozitum. Převedeno 1961 z Vojenského historického ústavu do trvalé správy NG. |
Způsob nabytí | převod |
Inventární číslo | P 4284 |
Katalogové číslo | 58 |
Tematický celek | Francouzské sochařství 19. a 20. století |
Sbírka | Sbírka moderního umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 31 cm / šířka 89 cm / Průměr 31 cm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura |
Dřevěný reliéf zobrazující sedící ženy s pávem vznikl v závěru Gauguinova života, zřejmě na exotickém ostrově Hiva-Oa, kam umělec přesídlil z Tahiti v roce 1901. Umělce zde motivovalo k práci setkání s kolonizací nezkaženým světem. Začal se opětovně zabývat sochařstvím, zejména technikou dřevořezu, která svou plošností a materiálem vyhovovala jeho dekorativní primitivistické stylizaci. Basreliéf získal v roce 1910 do svého vlastnictví Milan Rastislav Štefánik, který do Oceánie podnikl vědeckou výpravu. Po návratu z expedice nabídl Gauguinova díla – vázu, jedenáct dřevořezových štočků a reliéf Ženy s pávem – Galerii Bernheim-Jeune, která nabídku nereflektovala. Hned v roce 1911 prodej zprostředkovával grafik Tavík František Šimon, který oslovil Moderní galerii. Otázkou zůstává, zda se jednalo pouze o štočky, nebo zda nabídka obsahovala také Gauguinův reliéf. Ani Praha nakonec neprojevila zájem o koupi, a předměty tak dle svědectví T. F. Šimona zůstaly uloženy ve Štefánikově bytě na Rue le Clerc v Paříži. V roce 1927 nechalo Ministerstvo zahraničních věcí převézt Štefánikovu pozůstalost (patrně včetně předmětů z Tahiti) do Prahy, kde byla komisionálně sepsána a předána do správy muzea Památníku osvobození. V roce 1943 byla část pozůstalosti předána na Slovensko, zbytek zůstal v Praze. Gauguinův reliéf se stal v roce 1951 depozitem, předaným Vojenským historickým ústavem do sbírky NG. O deset let později bylo dílo význačné provenience i umělecké hodnoty převedeno do trvalé správy instituce.
Martina Bezoušková 2022