Tanečnice (Arabeska, třetí fáze)

Edgar Degas
(7. 6. 1834 – 27. 9. 1917)
Název Tanečnice (Arabeska, třetí fáze)
Název v originálu / Arabesque penchée, dit à tort Danseuse, grande arabesque, troisième temps; Danseuse, Grande Arabesque
Datování 1885 – 1890
Provenience Zakoupeno 1930 od A.-A. Hébrarda.
Inventární číslo P 1428
Katalogové číslo 57
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla socha
Značeno Degas; litecká značka Cire perdue A. A. Hébrard
Rozměry
výška 45 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Volavka 1933, č. kat. 327
    Vojtěch Volavka, Při výstavě barokní dřevěné plastiky, Umění VI, 1933, s. 371–380.
  • Beaulieu 1969, č. kat. 249, s. 374
    Michèle Beaulieu, Degas: oeuvres du Musée du Louvre: peintures, pastels, dessins, sculptures (kat. výst.), Orangerie des Tuileries, Paris 1969
  • Bonito Oliva – Kotalík 1981, č. kat. 57 a s. 23
    Achille Bonito Oliva – Jiří Kotalík, Arte Maestra: da Monet a Picasso. Cento capolavori della Galerie Nazionale di Praga (kat. výst.), Casa Editrice Adriano Salani, Firenze 1981
  • Volavka 1932
    Vojtěch Volavka, Průvodce po moderní galerii (kat. exp.), Moderní galerie, Praha 1932.
  • Volavka 1934, č. kat. 327
    Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1934.
  • Volavka 1936, s. 460
    Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936.
  • Honty-Mašín 1958, č. kat. 55
    Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958.
  • Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 132
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Macková 1966, č. kat. 44
    Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Macková-Štech 1962, s. 52
    Sbírka francouzského umění: Národní galerie v Praze (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 1962.
  • Uhrová-Müllerová-Vlček 2003 2003, č. kat. 51
    Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1994, č. kat. 80
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Národní galerie v Praze. Francouzské umění 19. a 20. století, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Praha 1994.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1995, č. kat. 51
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Galerie nationale de Prague. L´art français des 19e et 20 siècles, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Paris 1995.
  • Kotalík-Tassi-Varignana 1990, č. kat. 71
    Jiří Kotalík – Roberto Tassi – Franca Varignana, Impressionismo in Europa : origini, sviluppi, influenze. Capolavori dalla Galleria nazionale di Praga (kat. výst.), Nuova Alfa Editoriale, Bologna 1990.
  • Kesner 1961, s. 9, 96–97
    Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Národní galerie v Praze, Praha 1961.
  • Praha 1935, č. kat. 327
    Praha 1935, č. kat 111 (maj. Čsl. státní galerie).
  • Masaryková 1947, č. kat. 360 a s. 23, 25
    Anna Masaryková, Sbírka moderního umění Národní galerie v Praze (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1947.
  • Volavka 1935, č. kat. 43
    Vojtěch Volavka, Výstava moderního francouzského sochařství v Praze, Umění VIII, 1935, s. 453–460.
  • Savický 2011, č. kat. 372-373
    Nikolaj Savický, Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900–1939, Academia, Praha 2011.
  • Savický 2011, s. 150–154
    Nikolaj Savický, Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900–1939, Academia, Praha 2011.
  • Vitry 1933, s. 66
    Paul Vitry (úvod. text), Catalogue des Sculptures du Moyen Age, de la Renaissance et des temps modernes, Musées nationaux, Paris 1933.
  • Hébrard 1921, č. kat. 7
    Exposition des Sculptures de Degas (kat. výst.), Galerie A.-A. Hébrard, Paris 1921.
  • Praha 1926a
  • Havemeyer Collection 1931, č. kat. 7, 8
    H. O. Havemeyer Collection: Catalogue of paintings, Prints, Sculptures and Objects of Art, Priv. Print, Portland, ME 1931.
  • Rewald 1944, s. 223
    John Rewald, Degas, Works in Sculpture: A Complete Catalogue, Kegan Paul, Trench, Trubner & Co Ltd., London 1944.
  • Cassou 1947, č. kat. XXXIX
    Jean Cassou (úvod. text), Sochařství Francie od Rodina ke dnešku (kat. výst.), Umělecká beseda, Praha 1947
  • Rewald 1956, n. pag.
    John Rewald, Degas: Sculpture, H. N. Abrams, New York 1956.
  • Pradel 1957, č. kat. XXXIX
    Pierre Pradel, Nouvelles Acquisitions: Quatre cires originales de Degas, La Revue des Arts, janvier–février 1957, s. 30–31.
  • Millard 1976, s. 30–31
    Charles W. Millard, The Sculpture of Edgar Degas, Princeton University Press 1976.
  • Rewald 1976, s. 35
    John Rewald, The Complete Sculptures of Degas, The Lefevre Gallery, London 1976.
  • Sutherland Boggs 1988, č. kat. 7
    Jean Sutherland Boggs, Degas (kat. výst.), The Metropolitan Museum of Art – National Gallery of Canada, New York – Ottawa 1988.
  • Kendall 1996, 150–154
    Richard Kendall, Degas: Beyond Impressionism (kat. výst.), National Gallery of Art, Washington D.C. 1996.
  • Lassaigne-Minervinová 1985, č. kat. 55
    Jacques Lassaigne – Fiorella Minervinová, Edgar Degas, Odeon, Praha 1985.

Velká arabeska se stala impresionistickou plastikou nikoliv z hlediska formy, ale díky záměru sochaře zachytit pomíjivý okamžik pohybu. Degasovy trojrozměrné studie tanečnic lze popsat barvitými slovy Bohumila Markalouse jako ,,mžitkové postřehy, pohybové záznamy těl děvčat z předměstí, jež tvoří baletní chór Velké opery, plastiky hrubě, improvizačně vyhnětené, rozběhlé, rozkývané…“ (Markalous 1926, s. 5). Po smrti Degase v roce 1917 se v jeho ateliéru našlo kolem 150 figur tanečnic provedených v hlíně, vosku nebo v plastelíně. K využití tvárných materiálů se umělec uchýlil kvůli zhoršujícímu se zraku. Tehdy pro něj bylo jednodušší přenášet vize do materiálu hmatem, nežli je zachycovat barvami na plátně. Vyplývá to zejména z konverzací, které vedl s kritikem Françoisem Thiébaultem-Sissonem kolem roku 1897, v nichž se zmínil o svých modelérských pokusech, kterými nahrazoval výraz místo barev. Z pohybových studií, nalezených po jeho smrti, bylo do pozdějších let uchováno 69 kusů, jejichž identický set nechal pouze za účelem odlévání vytvořit litec a sběratel Adrien-Aurélien Hébrard. Do bronzu odlévané exempláře byly zdokumentovány a sloužily k výstavním i komerčním účelům. Každý odlitek nese číslo modelu (v arabských číslicích), reprodukci Degasovy signatury a reliéfní značku kovolijce (cire perdue A.-A. Hébrard). Po skončení první etapy odlévání nechal Hébrard vystavit celý soubor o 72 kusech v pařížské Oranžérii (květen–červen 1931). Plastika Velké arabesky ze sbírky Národní galerie byla vytvořena podle originálního voskového modelu, čemuž odpovídá viditelná prasklina pod levým kolenem tanečnice. Podobné defekty (způsobené otisky prstů, nástroji nebo zvlněním povrchu) mají pouze odlitky vytvořené po roce 1919 u Hébrarda. Pozdější repliky, určené primárně ke komerčním účelům, byly vylepšeny, aby se zvýšila jejich prodejnost. O raném zájmu zakoupit některou z Degasových plastik do českých sbírek svědčí skutečnost, že již koncem dubna 1926 jednal český odbor kuratoria Moderní galerie přímo s Hébrardem o možnosti koupě. Pohnutkou byla v tomto ohledu především výstava Degasových plastik, kterou ve stejném roce organizoval Spolek Mánes. Akviziční zájem byl oživen v roce 1930, kdy byla zakoupena Arabeska.

Martina Bezoušková 2022