Název | Balzac |
---|---|
Název v originálu | Monument à Balzac |
Datování | 1897 |
Provenience | Vystaveno Praha 1935 (č. kat. 129). Zakoupeno 1935 Sdružením přátel Moderní galerie. Sbírka MG, po 1958 deponováno v NG. |
Způsob nabytí | dar |
Inventární číslo | DP 1194 |
Katalogové číslo | 50 |
Tematický celek | Francouzské sochařství 19. a 20. století |
Sbírka | Sbírka umění 19. století a klasické moderny |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 300 cm
|
Materiál | |
Literatura |
Monumentální postava francouzského básníka Honoré de Balzaca (1799–1850) byla určena pro jeho pomník, objednaný Société des Gens de Lettres. Zakázku nejprve získal akademický sochař Henri Chapu. Na žádost Émila Zoly, tehdejšího prezidenta společnosti, byl v roce 1891 za účelem realizace osloven Auguste Rodin. Sochař se entuziasticky vrhl do práce a v lednu následujícího roku prezentoval tři návrhy. Posuzovatelé vybrali námět stojící solitérní postavy oblečené v mnišském rouchu, jež Balzac nosíval. I přes snahu o připodobnění se portrétním rysům spisovatele Rodin nakonec zachytil monumentální osobnost v přenesené rovině. Domníval se že ,,lidská obálka musí ustoupiti před myšlenkou“ velkého génia. Nakloněné tělo je proto oděno do neforemného pláště, který přebírá hlavní výrazovou úlohu. Devadesátá léta znamenala v Rodinově tvorbě přechod od zkoumání pohybového a portrétního rejstříku až k momentu, kdy dílo redukoval na emblematickou složku. Balzac stojí na pomezí obou přístupů, neboť vzešel z pečlivého studia lidského těla a gradoval sumarizací hmoty, jež evokuje velikost Balzacovy osobnosti. Dne 31. března 1898 Henry Houssaye, nový prezident společnosti Société des Gens de Lettres, poprosil Rodina, aby Balzaca prezentoval na pařížském Salonu. Bronz ještě nebyl hotov, a tak sochař vystavil pouze sádru (č. kat. 150), která na sebe okamžitě strhla pozornost. Společnost odstoupila od sjednané zakázky a vytvořením pomníku nově pověřila sochaře Alexandra Falguièra. K jeho odhalení došlo v roce 1902. Negativní kritiky na účet Rodinova Balzaca rezonovaly v českém prostředí. Mladá generace, sdružená kolem Spolku výtvarných umělců Mánes, ovšem vyjádřila sochařovi podporu. Jeho ikonické dílo nejprve reprodukovala ve Volných směrech a v roce 1902 jej dokonce zvolila za hlavní motiv plakátu Rodinovy monografické výstavy. Ačkoliv dílo nebylo in situ prezentováno, už tedy měla Praha možnost jeho odkoupení (zřejmě jinou verzi, než známe ze sbírky NG). Rodinova nabídka zůstala bez odezvy. V roce 1923 alespoň výstava Francouzské umění XIX. a XX. století prezentovala plastiku Hlava Balzacova (č. kat. 346, bronz, v. 18 cm) ze sbírky R. Mortiera. Česká strana se utvrdila, že nákup Balzaca by znamenal klíčový sbírkotvorný prvek do právě zakoupeného soboru Rodinových děl. Naděje k získání sochy vzrostla při pořádání výstavy Francouzské moderní sochařství (1935), kdy byl k vidění sádrový odlitek sochy. Organizátoři se domluvili s Ministère des Affaires étrangères, že Balzac bude věnován Moderní galerii jako dar (s ohledem na dosavadní česko-francouzské vztahy). Proti vstřícnému gestu se postavil tehdejší ředitel Musée Rodin Georges Grappe, jenž zdůraznil hodnotu odlitku – jednoho ze tří původních sádrových exemplářů (dnes uložených ve sbírce Musée Rodin a v Japonsku). Z Francie zazněla odpověď, že sádra je příliš cennou plastikou, za niž by země nedostala náhradu, a tak by měla zůstat za hranicemi. Zklamání českých zástupců bylo vykompenzováno vytvořením nových odlitků Balzaca, který byl posléze zaplacen Sdružením přátel Moderní galerie a zaslán do Prahy, a plastiky Barbeyho dʼAurevilly, již dostali organizátoři výstavy darem.
0000