Vadžrabhairava

Název Vadžrabhairava
Místo vzniku Tibet
Datování 17.–18. století
Způsob nabytí zakoupeno 1970
Inventární číslo Vp 2446
Tematický celek Buddhistické umění
Sbírka Sbírka umění Asie
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 31 cm
Materiál
Technika
Literatura
  • Jelínková 2001, 25
    Nora Jelínková, Ztracený obzor, Praha 2001
  • Pejčochová 2006, 87
    Michaela Pejčochová (ed.), Asijské umění: Průvodce stálou expozicí Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze, Praha 2006
  • Kesner 1998, 51
    Ladislav Kesner, ml. (ed.), Mistrovská díla asijského umění, Praha 1998

Vadžrabhairava neboli Jámantaka, ten, který překonal Jamu, vládce smrti, je dharmapálou, ochráncem buddhistické nauky v hrozivé podobě. Je spojován s bódhisattvou Maňdžušrím. Vadžrabhairava je ochráncem školy Gelug, Má celkem devět hlav – sedm s buvolí tváří a další dvě v účesu, 34 paží s atributy a šestnáct noh. V milostném spojení (tib. jabjum) objímá svou jóginí Vidjádharu, která má také hrozivé vzezření a třetí oko, je oblečena jen do bederní suknice, zdobena čelenkou z lebek a drží sekáček a misku z lebky. Pod nakročenýma nohama Vadžrabhairava drtí řadu bytostí – lidi, zvířata i hinduistická božstva.

Lenka Gyaltso 2022