Iris, poselkyně bohů

Auguste Rodin

(12. 11. 1840 – 17. 11. 1917)

Název	Iris, poselkyně bohů
Název v originálu	Iris, messagère des dieux; Figure Volante; Éternel tunnel; Iris (Étude pour un personnage en vol)
Datování	1895
Provenience	Vystaveno Praha 1923 (č. kat. 340, orig. Rodinovo museum). Zakoupeno československým státem 1923, deponováno v MG.
Inventární číslo	P 1037
Katalogové číslo	43
Tematický celek	Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka	Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla	socha
Rozměry	výška 77 cm / šířka 93 cm / Hloubka 50 cm
Materiál	sádra
Literatura	Aubert 1952 Marcel Aubert, Rodin: Sculptures, Éditions TEL, Paris 1952 Beausire 1988, s. 217 Alain Beausire, Quand Rodin exposait, Musée Rodin, Paris 1988 Janson 1985 Horst Waldemar Janson: Nineteenth-Century Sculpture, Thames & Hudson Ltd., London 1985. Honty-Mašín 1958, s. 8 Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958. Macková 1966, č. kat. 340 Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966. Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, č. kat. 57 Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003. Praha 1923, č. kat. 40, 44 Výstava francouzského umění XIX. a XX. století (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1923. Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1994, č. kat. 16 Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Národní galerie v Praze. Francouzské umění 19. a 20. století, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Praha 1994. Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1995, č. kat. 57 Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Galerie nationale de Prague. L´art français des 19e et 20 siècles, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Paris 1995. Savický 1993, s. 217–223 Nikolaj Savický, Francouzské umění a československý stát v roce 1923, Dějiny a současnost: kulturně historická revue XV, 1993, č. 6, s. 30–34. Burda–Halířová 1992, s. 24 Michal Burda – Marie Halířová, Pocta Rodinovi 1902–1992, kat. výst., Galerie hlavního města Prahy, Praha 1992 Maillard 1889, s. 126–127 Léon Maillard, Études sur quelques artistes originaux. Auguste Rodin statuaire, H. Floury Librairie-Éditeur, Paris 1899 . Wagner 1990, index Wagner 1990 Anne Middleton Wagner, Rodinʼs Reputation, in: Lynn Avery Hunt (ed.), Eroticism and the Body Politic, The Johns Hopkins University Press, London 1990, s. 191–242 Cladel 1950 (1936), s. 49, 176 Judith Cladel, Rodin: sa vie glorieuse, sa vie inconnue, Grasset, Paris 1950 (1936) Grappe 1944, č. kat. 248 Georges Grappe, Catalogue du Musée Rodin. Essai d´un classement chronologique, Musée Rodin, Paris 1944. Feist 1979, č. kat. 41 Peter Feist, Auguste Rodin. Plastik, Zeichnungen, Graphik, kat. výst., Staatl. Museen, Berlin 1979 Elsen 2003, č. kat. 92–93 Albert Edward Elsen (ed.), Rodinʼs Art. The Rodin Collection of the Iris & B. Gerald Cantor Centre for Visual Arts at Stanford University, Oxford University Press, New York 2003 Le Normand-Romain-Marraud-Tytgat 2007, s. 37 Antoinette Le Normand-Romain – Hélene Marraud – Diane Tytgat, Rodin et le bronze: catalogue des oeuvres conservées au Musée Rodin, Musée Rodin, Paris 2007. Cladel 1903, s. 88 Judith Cladel, Auguste Rodin pris sur la vie, La Plume, Paris 1903 Viéville-Magnien 2009, č. kat. 185 Dominique Viéville – Aline Magnien (eds.), Guide des collections du Musée Rodin, Musée Rodin, Paris 2009. Elsen 1980, repr. č. 95 Albert Edward Elsen, Dans lʼatelier de Rodin. Le sculpteur et les photographes, Phaïdon, Musée Rodin, Oxford–Paris 1980 Le Normand-Romain 2001, č. kat. 31 Maria José Herrera – Antoinette Le Normand-Romain (eds.), Rodin en Buenos Aires. Su influencia y la de otros escultores franceses en la Argentina (kat. výst.), Fundación Antorchas, Buenos Aires 2001. Levkoff 1994, s. 33 Mary L. Levkoff, Rodin in His Time. The Cantor Gifts to the Los Angeles County Museum of Art, The County Museum of Art, Los Angeles 1994. Le Normand-Romain-Thomas-Maurin 2002, s. 115 Antoinette Le Normand-Romain – Frédérique Thomas-Maurin (eds.), Victor Hugo vu par Rodin (kat. výst.), Musée des Beaux-Arts Besançon – Somogy éd. dʼart, Besançon – Paris 2002 Kausch 1996, s. 67–72 Michael Kausch, Das Menschenbild Auguste Rodins, in: Wilfried Seipel (ed.), Auguste Rodin, Eros und Leidenschaft (kat. výst.), Wasmuth Ernst Verlag 1996, s. 51–80. Mirbeau-Merril-Mauclair 1900, s. 315 Octave Mirbeau – Stuart Merril – Camille Mauclair, 1900. Auguste Rodin et son oeuvre, La Plume, Paris 1900. Herpin 2002, č. kat. 137 a s. 132–133 Hugues Herpin (ed.), LʼABCdaire de Rodin, Flammarion, Paris 2002. Le Normand-Romain 1995, č. kat. 43 Antoinette Le Normand-Romain (ed.), Rodin, Whistler et la Muse (kat. výst.), Musée Rodin, Paris 1995.

Znázornění bohyně Iris je odvozené z motivu múzy využitého ve druhém návrhu pomníku Victora Huga (Monument à Victor Hugo, 1897). Přesný rok vzniku solitérního díla není znám. Datování vychází ze skutečnosti, že v roce 1894 vytvořil Henri Lebossé první zvětšeninu motivu, která byla dlouho označována jako Étude de femme jambes écartées. Původní postava, tvořící součást památníku Victora Huga, byla naklopená na jednu stranu. Teprve zvětšená, solitérně komponovaná verze je umístěna klasickým vertikálním způsobem. Pozice těla evokuje obraz Počátek světa od Gustava Courbeta (1866, Musée dʼOrsay), jenž vzbudil skandál a fascinaci zároveň. Sádrový odlitek, patřící do sbírek Národní galerie, byl státem zakoupen z výstavy Francouzské umění XIX. a XX. století v roce 1923. Z dochované korespondence vyplývá, že Conseil dʼAdministration Musée Rodin, s vědomím velkého významu pražské výstavy (1902) pro Rodinovu kariéru, nabídla zhotovení tří odlitků zadarmo, respektive za úhradu použitého materiálu. Jednalo se o díla Mučednice, Iris a Podobiznu H. Rocheforta. Pražská verze bohyně Iris (varianta torza bez hlavy) se oproti jiným exemplářům více zaklání dozadu. Mytologický základ díla se nezapře ve dvou variantách názvu užívaného v českém prostředí, a sice Iris, poselkyně bohů či Studie k letící postavě. Zejména starší literatura také užívá pojmenování Figure volante, což je matoucí vzhledem k dnešnímu uplatnění tohoto názvu v souvislosti s jiným dílem.

Martina Bezoušková 2022