Triumf Flory

(11. 5. 1827 – 12. 10. 1875)
Název Triumf Flory
Název v originálu Le Triomphe de Flore; Flore
Datování 1865 (odlito 1917?)
Provenience Vybráno československým státem 1923, 1925 deponováno do sbírky MG.
Způsob nabytí státní nákup
Inventární číslo P 1052
Katalogové číslo 28
Tematický celek Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla socha
Značeno Susse Frères / Fondeurs à Paris / J B Carpeaux 1866/ Cire perdue
Rozměry
výška 149 cm / šířka 195 cm
Materiál
Literatura
  • Braunwald–Wagner 1975, s. 155, 180, 186, 193-199, 223, 274, 375, 379
    Anny Braunwald – Anne Middleton Wagner, Metamorphoses in Nineteenth Century Sculpture, Cambridge Harvard University Press, Cambridge 1975
  • Honty-Mašín 1958, s. 32
    Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958.
  • Hartmann-Procházka 1966, s. 63
    Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Macková 1966, č. kat. 128
    Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966.
  • Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, č. kat. 38
    Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003.
  • Praha 1923, s. 312
    Výstava francouzského umění XIX. a XX. století (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1923.
  • Macková-Štech 1962, s. 8, 96
    Sbírka francouzského umění: Národní galerie v Praze (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 1962.
  • Honty 1956, č. kat. 332
    Tibor Honty, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze (soubor 12 fotografií T. Hontyho), Orbis, Praha 1956.
  • Janson 1985
    Horst Waldemar Janson: Nineteenth-Century Sculpture, Thames & Hudson Ltd., London 1985.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1994
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Národní galerie v Praze. Francouzské umění 19. a 20. století, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Praha 1994.
  • Janištinová-Juříková-Uhrová-Zemánek 1995, č. kat. 34
    Anna Janištinová – Jiří Zemánek – Madgalena Juříková – Olga Uhrová, Galerie nationale de Prague. L´art français des 19e et 20 siècles, Réunion des Musées Nationaux – Národní galerie v Praze, Paris 1995.
  • Theime-Becker 1992, s. 80–81
  • Le Normand-Romain-De Margerie-Pingeot 1986, s. 143, repr. č. 150, 151
    Antoinette Le Normand-Romain – Laure de Margerie – Anne Pingeot, Musée dʼOrsay: Catalogue sommaire illustré des sculptures, Musée dʼOrsay – Réunion des musées nationaux, Paris 1986.
  • Mantz 1876, s. 608–613
    Paul Mantz, Carpeaux, Gazette des Beaux-Arts XIII, 1876, 1 mai, s. 593–631.
  • Chesneau 1880
    Ernest Chesneau, Le statuaire J.-B. Carpeaux. Sa vie et son oeuvre, A. Quantin, Paris 1880
  • Vitry-Laran-Lebas 1900, s. 72, 74, 77, 79, 80, 82, 104–105, 202, 253, 264, 271, 272, 284
    Paul Vitry – Jean Laran – Georges Lebas, Carpeaux. 48 Planches Hors-Texte, Accompagnées de 48 Notices Redigées Par Jean Laran Et Georges Le Bas Et Precedees D'Une Introduction de Paul Vitry, Librairie Centrale des Beaux-Arts, Paris 1900.
  • Durand-Ruel 1913, s. 61–64
    Paul Durand-Ruel, Atelier J.-B. Carpeaux. Catalogue de sculptures originales par J.-B. Carpeaux, terres cuites, plâtres, bronzes, marbres, parmi lesquels „La Danse“, groupe original en terre cuite, „Ugolin et ses enfants“, groupe original en terre cuite, groupes, statuettes, bustes, etc., Paris 1913
  • Sarradin 1927, s. III, 5, 13
    Édouard Sarradin, Carpeaux, Rieder, Paris 1927.
  • Clément-Carpeaux 1934, repr. s. 319
    Louise Clément-Carpeaux, La Vérité sur lʼoeuvre et la vie de J.-B. Carpeaux, Dousset et Bigerelle, Paris 1934
  • Kocks 1986
    Dirk Kocks, La Sculpture du XIXe siècle. Une mémoire retrouvée: les fonds de sculpture, La Documentation française, Paris 1986.
  • Dujardin-Beaumetz 1992, s. 234–235
    François Dujardin-Beaumetz, Entretiens avec Rodin, Paris 1992
  • Poletti-Richarme 2003, sv. VI, s. 39–40
    Michel Poletti – Alain Richarme, Jean-Baptiste Carpeaux, sculpteur. Catalogue raisonné de lʼoeuvre édité, Éditions E. C. Expressions Contemporaines & Les Éditions de lʼAmateur, Paris 2003.
  • Kesner 1961, n. pag.
    Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Národní galerie v Praze, Praha 1961.
  • Faure 1928
    Élie Faure, Dějiny umění IV, Aventinum, Praha 1928
  • Gatineau-Helbronner 2003, s. 101-106
    Évelyne Gatineau-Helbronner, Catalogue raisonné des sculptures du XIXe siècle (1800–1914) des musées de Bordeaux, Bordeaux 2003 (Atelier national de Reproduction des Thèses, Lille 2004).
  • Volné směry XXIV 1926, č. kat. SA 19, s. 70

V roce 1861 architekt Hector Lefuel rekonstruoval křídlo Louvru, tzv. Pavillon de Flore. Část původně navržená architektem Jacquesem II Androuetem du Cerceau se již delší dobu nenacházela v optimálním stavu. V rámci renovace došlo také k vytvoření nové sochařské výzdoby. Za tímto účelem se v roce 1863 Lefuel obrátil s oficiální nabídkou na sochaře Julese Caveliera, aby vytvořil dekoraci na fasádě směrem k zahradě Tuileries, a na Carpeauxe, aby dekorativně pojednal fasádu směrem k Seině. Zde se také nachází tympanon Triumf Flory, podle něhož bylo celé křídlo nakonec pojmenováno. Carpeauxovo zdařilé provedení ženského aktu bohyně jara Flory bylo odhaleno v roce 1866. Reliéf byl jednoznačně inspirován oblou modelací sochaře Jeana Goujona, který rovněž pracoval na výzdobě Louvru, ale formálně také příklady renesančních mistrů (viz dílo Diany s jelenem, 1540–1560, nyní atribuované sochaři Beauvalletovi). Jednotlivé komponenty reliéfu jsou po vzoru vlámských mistrů bohatě modelovány a včleněny do rozpohybované kompozice s putti. Pozoruhodné je Carpeauxovo provedení detailů, ať už se jedná o znázornění zubů, držících se rukou, nebo vlasů vlajících a splývajících jako draperie kolem těla Flory. Bohyně má na hlavě věnec s květinami, jejichž rozmístění pokračuje za figurální námět a rámuje celý výjev. Carpeauxova Flora typologicky připomíná ve stejné době vytvořené znázornění žen v díle Tanec na pařížské Opeře (1868). Pražský odlitek vznikl v litecké dílně Susse Frères Fondeurs, zřejmě v roce 1917. Dílo bylo vybráno v rámci státního nákupu v roce 1923. Tehdy byl v Praze na výstavě Francouzské umění XIX. a XX. století představen sádrový odlitek (č. kat. 332, Galerie Susse et Fr.).

Martina Bezoušková 2022