Ugolino

(11. 5. 1827 – 12. 10. 1875)

Název	Ugolino
Název v originálu	Ugolin; Ugolin et ses enfants; Ugolin et ses fils
Datování	před 1860
Provenience	Vystaveno Praha 1923 (č. kat. 334, Galerie Susse et Fr.). Zakoupeno československým státem 1923, deponováno v MG.
Inventární číslo	P 1035
Katalogové číslo	27
Tematický celek	Francouzské sochařství 19. a 20. století
Sbírka	Sbírka moderního umění
Druh uměleckého díla	socha
Značeno	J B Carpeaux; vzadu značeno Susse Fres Edts Paris [Susse Frères Editeurs Paris] + litecká značka
Rozměry	výška 49 cm
Literatura	Kesner 1965, s. 60 Kesner 1965 Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Praha 1965 (2nd edition) Volavka 1933, č. kat. 331 Vojtěch Volavka, Při výstavě barokní dřevěné plastiky, Umění VI, 1933, s. 371–380. Braunwald–Wagner 1975, s. 107 Anny Braunwald – Anne Middleton Wagner, Metamorphoses in Nineteenth Century Sculpture, Cambridge Harvard University Press, Cambridge 1975 Bresc-Bautier – Pingeot 1986, s. 140–143 Geneviève Bresc-Bautier – Anne Pingeot, Sculptures des jardins du Louvre, du Carrousel et des Tuileries, Musées Nationaux, Paris 1986 Janson 1985, s. 249 Horst Waldemar Janson: Nineteenth-Century Sculpture, Thames & Hudson Ltd., London 1985. Volavka 1932, č. kat. 331 Vojtěch Volavka, Průvodce po moderní galerii (kat. exp.), Moderní galerie, Praha 1932. Volavka 1934, č. kat. 331 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1934. Volavka 1936, č. kat. 366 Vojtěch Volavka, Průvodce po Moderní galerii (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1936. Honty-Mašín 1958, s. 8, 96 Tibor Honty – Jiří Mašín, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie, Národní galerie v Praze, Praha 1958. MG 1926, č. kat. 68 Moderní galerie v Praze 1926 (kat. výst.), Moderní galerie, Praha 1926. Hartmann-Procházka 1966, č. kat. 32 Petr Hartmann – Václav Procházka, Francouzské sochařství ze sbírek Národní galerie (kat. výst.), Národní galerie v Praze, Praha 1966. Macková 1966, č. kat. 37 Olga Macková, Sbírka francouzského umění, Národní galerie v Praze, Praha 1966. Uhrová-Müllerová-Vlček 2003, č. kat. 78 Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Národní galerie v Praze, Praha 2003. Praha 1923, č. kat. 334 Výstava francouzského umění XIX. a XX. století (kat. výst.), SVU Mánes, Praha 1923. Macková-Štech 1962, č. kat. 127 Sbírka francouzského umění: Národní galerie v Praze (kat. exp.), Národní galerie v Praze, Praha 1962. Fusco–Janson 1980, s. 163 Peter H. Fusco – Horst Waldemar Janson, The Romantics to Rodin: French 19th-century sculpture from North American collections, kat. výst., Los Angeles County Museum, Los Angeles 1980 Theime-Becker 1992, s. 101–106 Kotalík-Tassi-Varignana 1990 Jiří Kotalík – Roberto Tassi – Franca Varignana, Impressionismo in Europa : origini, sviluppi, influenze. Capolavori dalla Galleria nazionale di Praga (kat. výst.), Nuova Alfa Editoriale, Bologna 1990. Le Normand-Romain-De Margerie-Pingeot 1986, s. 231–235 Antoinette Le Normand-Romain – Laure de Margerie – Anne Pingeot, Musée dʼOrsay: Catalogue sommaire illustré des sculptures, Musée dʼOrsay – Réunion des musées nationaux, Paris 1986. De Rialle 1863, č. kat. 12 Julien Girard de Rialle, A travers le salon de 1863, J. Girard de Rialle, Paris 1863 Thoré 1863, s. 134 Théophile Thoré [William Bürger], Salons de W. Bürger, Le salon de 1863, Paris 1863. Claretie 1875, s. 435 Jules Claretie, J.-B. Carpeaux 1827–1875, Librairie Illustrée, Paris 1875 Mantz 1876, s. 8, 18–20, 22, 42, 54, 86, 88, 92, 97 Paul Mantz, Carpeaux, Gazette des Beaux-Arts XIII, 1876, 1 mai, s. 593–631. Chesneau 1880, s. 603–608 Ernest Chesneau, Le statuaire J.-B. Carpeaux. Sa vie et son oeuvre, A. Quantin, Paris 1880 Vitry-Laran-Lebas 1900, s. 72, 74, 77, 79, 80, 82, 202, 253, 264, 271, 272, 284 Paul Vitry – Jean Laran – Georges Lebas, Carpeaux. 48 Planches Hors-Texte, Accompagnées de 48 Notices Redigées Par Jean Laran Et Georges Le Bas Et Precedees D'Une Introduction de Paul Vitry, Librairie Centrale des Beaux-Arts, Paris 1900. Durand-Ruel 1913, s. 37–40 Paul Durand-Ruel, Atelier J.-B. Carpeaux. Catalogue de sculptures originales par J.-B. Carpeaux, terres cuites, plâtres, bronzes, marbres, parmi lesquels „La Danse“, groupe original en terre cuite, „Ugolin et ses enfants“, groupe original en terre cuite, groupes, statuettes, bustes, etc., Paris 1913 De Poncheville 1921, s. III, IV, 1 André Mabille de Poncheville, Carpeaux inconnu ou la tradition recueillie, G. van Oest, Paris 1921 Sarradin 1927, s. 151–163 Édouard Sarradin, Carpeaux, Rieder, Paris 1927. Lapauze 1924, s. 8, 11, 12 Henry Lapauze, LʼAcadémie de France à Rome, Librairie Plon, Paris 1924. Clément-Carpeaux 1934, s. 320–324, 332–344 Louise Clément-Carpeaux, La Vérité sur lʼoeuvre et la vie de J.-B. Carpeaux, Dousset et Bigerelle, Paris 1934 Matějček 1936, s. 72, 77–139, 142, 150–152, 187, 219, 268, 323, 375, 382, 384, 393–410; Antonín Matějček, Dějepis umění VI, Jan Štenc, Praha 1936. Braunwald–Hardy 1978, s. 109–123 Anny Braunwald – André Hardy, Catalogue des peintures et sculptures de Jean-Baptiste Carpeaux à Valenciennes, Musée des Beaux-Arts, Valenciennes 1978 Wennberg 1978, č. kat. Bo Wennberg, French and Scandinavian sculptures in the nineteenth century, a study of trends and innovations, Almqvist & Wiksell, Stockholm 1978 Kocks 1981, s. 146–148 Dirk Kocks, Jean-Baptiste Carpeaux: Rezeption und Originalität, Richarz, Sankt Augustin 1981. Wauquiez 1983 E. Wauquiez, Le livre des expositions universelles 1851–1989, Union Centrale des Arts Décoratifs, Paris 1983 Kocks 1986, s. 105, 116, 141, 158, 184, 187, 189 Dirk Kocks, La Sculpture du XIXe siècle. Une mémoire retrouvée: les fonds de sculpture, La Documentation française, Paris 1986. Wagner 1986, s. 89–90 Anne Middleton Wagner, Jean-Baptiste Carpeaux, Sculptor of the Second Empire, Yale University Press 1986 Jeancolas 1987, s. 151–174 Claude Jeancolas, Carpeaux sculpteur et peintre, Edita-Lazarus, Lausanne – Paris 1987. De Margerie 1989, s. 63, 73–75 Laure de Margerie, Carpeaux. La fièvre créatrice, Découvertes Gallimard – Réunion des Musées Nationaux, Paris 1989 Cachin 1990, s. 40–45 Françoise Cachin, LʼArt du XIXe siècle 1850–1905, Citadelles et Mazenod, Paris 1990 Van Lenep-Fornari 1990, s. 502, 608 Jacques Van Lennep – Bruno Fornari, La Sculpture belge au XIXe siècle, La Générale de Banque, Bruxelles 1990. Dujardin-Beaumetz 1992, s. 75 François Dujardin-Beaumetz, Entretiens avec Rodin, Paris 1992 Savický 1993, sv. VI, s. 39–40 Nikolaj Savický, Francouzské umění a československý stát v roce 1923, Dějiny a současnost: kulturně historická revue XV, 1993, č. 6, s. 30–34. Bonfait 2003, s. 33 Olivier Bonfait (ed.), Maesta di Romà. Da Napoleone all'unità d'Italia. D'Ingres à Degas. Les artistes français à Rome, Electa, Rome 2003 Poletti-Richarme 2003, s. 317 Michel Poletti – Alain Richarme, Jean-Baptiste Carpeaux, sculpteur. Catalogue raisonné de lʼoeuvre édité, Éditions E. C. Expressions Contemporaines & Les Éditions de lʼAmateur, Paris 2003. Korchane 2012, č. kat. SA 20, SA 21, ES 16 Mehdi Korchane, Ugolin, Paris 2012. De Margerie 2012, s. 120–135, 190, 360 Laure de Margerie, Ugolin: chronologie, Paris 2012 De Margerie 2012a, s. 186–200 Laure de Margerie, Ugolin: lʼenfer de Carpeaux, Paris 2012 Poletti 2012, s. 49–57 Michel Poletti, Jean-Baptiste Carpeaux: lʼhomme qui faisait danser les pierres, Gourcuff – Gradenigo Éditions, Montreuil 2012. Draper–Papet 2014, s. 69–75, 93–94 James David Draper – Edouard Papet, The Passions of Jean-Baptiste Carpeaux, The Metropolitan Museum of Art, New York 2014 Pešina 1948, č. kat. 2 Jaroslav Pešina, Francouzi XIX. století v Národní galerii, Alšova síň Umělecké besedy, Grafia, Praha 1948. Kesner 1961, s. 48 Ladislav Kesner, Národní galerie v Praze. Sbírky ve Šternberském paláci, Národní galerie v Praze, Praha 1961. Gatineau-Helbronner 2003, s. 350 Évelyne Gatineau-Helbronner, Catalogue raisonné des sculptures du XIXe siècle (1800–1914) des musées de Bordeaux, Bordeaux 2003 (Atelier national de Reproduction des Thèses, Lille 2004).

Námět díla vychází ze XXXIII. zpěvu Božské komedie, kdy Dante na své cestě potkává Ugolina, jenž musel během uvěznění sníst své syny, za což byl poslán do Pekla. Carpeaux vytvořil sousoší v období římského pobytu (1857–1861), během něhož si zachytil množství skic podle Michelangelova Posledního soudu. Michelangelovská rezidua, patrná zejména v bolestném, a zároveň odhodlaném výrazu otce, nepochází podle názoru některých badatelů pouze z ,,římského období“, ale formovala se již během studií na École des Beax-Arts v Paříži. V tamní kolekci byly studentům k dispozici odlitky Michelangelových děl, Madony v Bruggách a fragmenty hrobky rodiny Medici. Ve sbírkách Louvru zase Carpeaux mohl zhlédnout Michelangelovy Otroky, jejichž muskulatura přímo rezonuje v podání Ugolina. V létě roku 1858 sochař své poznání renesančních autorů prohloubil návštěvou Florencie, aby na vlastní oči ,,spatřil Michelangela a začátky Rafaela“. V září napsal příteli Paulu Foucartovi o svém úmyslu sochařsky ztvárnit námět Ugolina. Carpeaux dokončil hliněný model na konci roku 1862 a spolu s finální kresbou jej vystavil na prezentaci École des Beaux-Arts. Dne 26. června 1862 přišla oficiální zakázka na odlití díla do bronzu. V prosinci téhož roku byl bronz Ugolina umístěn do Tuileries vedle kopie Laokoonta, což umožnilo jejich vzájemnou komparaci. Analogické je především ztvárnění zadních stran obou sousoší. Finálnímu pojetí Ugolina ovšem předcházelo množství sádrových i hliněných modelů a skic, které obměňují počet postav a precizují jejich kompoziční zapojení. Tyto přípravné studie dlouho reprezentovaly soukromý studijní materiál Carpeauxe a nebyly veřejnosti známé. Otázkou tedy zůstává, jak do této série neevidovaných skic zapadá exemplář ze sbírky Národní galerie. Plastika, zakoupená československým státem už v roce 1923, totiž nese značení litecké dílny Susse, která oficiálně distribuovala bronzové skici Ugolina až v letech v letech 1935–1978. Velmi blízký pražské verzi je také bronzový odlitek ze soukromé pařížské kolekce, reprodukovaný v soupisovém katalogu Carpeauxova díla (viz Poletti–Richarme 2003, repr. s. 171).

Martina Bezoušková 2022