Buddha překonávající Máru

Název Buddha překonávající Máru
Místo vzniku Thajsko
Datování 15. století nebo pozdější
Způsob nabytí zakoupeno 1962
Inventární číslo Vp 1046
Tematický celek Buddhistické umění
Sbírka Sbírka umění Asie
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 26 cm
Materiál
Literatura
  • Hájek 1985, 142
    Lubor Hájek, Sochařství jihovýchodní Asie a proměny indické ikony, in: Miloslav Krása, Umění staré Kambodže, Praha 1985, s. 126–145
  • Ryndová 2021
    Jana Ryndová (ed.), Malý Buddha, Praha 2021
  • Hánová–Klimtová 2021, 84
    Markéta Hánová – Zdenka Klimtová (eds.), Buddha zblízka, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 2021
  • Pejčochová 2006, 98
    Michaela Pejčochová (ed.), Asijské umění: Průvodce stálou expozicí Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze, Praha 2006
  • Kesner 1998, 24
    Ladislav Kesner, ml. (ed.), Mistrovská díla asijského umění, Praha 1998
  • Kat. NG 1996, 20
    Buddha. Obraz Buddhy Šákjamuniho v asijském umění, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1996.

Existenci Sukhothaiského království (1238–1438) provázela změna sochařského stylu, který přetrval i po pádu Sukhothaie a natrvalo ovlivnil umělecký vývoj v oblasti. Tamní umělci a jejich bezprostřední následovníci modelovali tváře a postavy Buddhy se záměrem naplnit ideál dokonalé krásy. Výstižný popis stylu poskytl Lubor Hájek: „Jak ikonograficky, tak i slohově je to nový typ soch, charakterizovaný výrazem vyváženého klidu, abstraktní měkkou a lineární modelací těla a ladnými rytmickými křivkami. Již sama ruka [sukhothaiské] sochy s dlouhými tenkými prsty je dokonalým výtvarným dílem nadaným jímavostí tropického květu. Právě tak hlava s mírně protaženou tváří, vejčitého tvaru, s dlouhým, úzkým mírně zahnutým nosem, dlouhýma, prohnutýma a zašpičatělýma ušima i charakteristickým završením krátké plamenné špice na kraniálním pahorku.“ (Hájek 1985, s. 143) Sochaři thajského théravádového buddhismu ukazovali zakladatele učení často s gestem dotýkání se země (bhúmisparša-mudra). Odkazuje na legendu, jak – tehdy ještě ne Buddhu, ale bódhisattvu Gautamu – pokoušel pán podsvětní říše žádostivosti, zmaru a smrti Mára, aby jej vyrušil z hluboké meditace a překazil mu dosáhnout probuzení, k němuž se schylovalo. Gautama gestem pravé ruky symbolicky povolal bohyni země, aby dosvědčila jeho připravenost stát se Buddhou. Jde o jednu z nejdramatičtějších buddhovských legend; v kontrastu s tím působivost soch s tímto námětem spočívá v navození dojmu absolutního klidu a vyrovnanosti.

Zdenka Klimtová 2022