Název | Buddha překonávající Máru |
---|---|
Místo vzniku | Thajsko |
Datování | 15. století nebo pozdější |
Způsob nabytí | zakoupeno 1962 |
Inventární číslo | Vp 1046 |
Tematický celek | Buddhistické umění |
Sbírka | Sbírka umění Asie |
Druh uměleckého díla | socha |
Rozměry |
výška 26 cm
|
Materiál | |
Literatura |
Existenci Sukhothaiského království (1238–1438) provázela změna sochařského stylu, který přetrval i po pádu Sukhothaie a natrvalo ovlivnil umělecký vývoj v oblasti. Tamní umělci a jejich bezprostřední následovníci modelovali tváře a postavy Buddhy se záměrem naplnit ideál dokonalé krásy. Výstižný popis stylu poskytl Lubor Hájek: „Jak ikonograficky, tak i slohově je to nový typ soch, charakterizovaný výrazem vyváženého klidu, abstraktní měkkou a lineární modelací těla a ladnými rytmickými křivkami. Již sama ruka [sukhothaiské] sochy s dlouhými tenkými prsty je dokonalým výtvarným dílem nadaným jímavostí tropického květu. Právě tak hlava s mírně protaženou tváří, vejčitého tvaru, s dlouhým, úzkým mírně zahnutým nosem, dlouhýma, prohnutýma a zašpičatělýma ušima i charakteristickým završením krátké plamenné špice na kraniálním pahorku.“ (Hájek 1985, s. 143) Sochaři thajského théravádového buddhismu ukazovali zakladatele učení často s gestem dotýkání se země (bhúmisparša-mudra). Odkazuje na legendu, jak – tehdy ještě ne Buddhu, ale bódhisattvu Gautamu – pokoušel pán podsvětní říše žádostivosti, zmaru a smrti Mára, aby jej vyrušil z hluboké meditace a překazil mu dosáhnout probuzení, k němuž se schylovalo. Gautama gestem pravé ruky symbolicky povolal bohyni země, aby dosvědčila jeho připravenost stát se Buddhou. Jde o jednu z nejdramatičtějších buddhovských legend; v kontrastu s tím působivost soch s tímto námětem spočívá v navození dojmu absolutního klidu a vyrovnanosti.
Zdenka Klimtová 2022