Hlava Buddhy

Název	Hlava Buddhy
Místo vzniku	Kambodža nebo Thajsko
Datování	počátek 13. století
Způsob nabytí	zakoupeno 1951
Inventární číslo	Vp 69
Tematický celek	Buddhistické umění
Sbírka	Sbírka umění Asie
Druh uměleckého díla	socha
Rozměry	výška 52 cm
Materiál	pískovec
Literatura	Hájek 1985, 139 Lubor Hájek, Sochařství jihovýchodní Asie a proměny indické ikony, in: Miloslav Krása, Umění staré Kambodže, Praha 1985, s. 126–145 Kesner 1998, 22 Ladislav Kesner, ml. (ed.), Mistrovská díla asijského umění, Praha 1998 Kat. NG 1996, 18 Buddha. Obraz Buddhy Šákjamuniho v asijském umění, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1996.

Poslední období rozkvětu khmerského umění přinesla doba vlády Džajavarmana VII. (vl. 1181¬ – asi 1219). Nechal vybudovat nové hlavní město Angkor Thom s ústředním chrámem Bayonem – odtud pochází název posledního velkého khmerského stylu bayonský (bajonský). Mahájánový buddhismus se stal státním náboženstvím a sám Džajavarman byl stoupencem koncepce prohlašující panovníka za ztělesněného Buddhu (buddharádža). Dochovalo se dokonce několik soch pokládaných za jeho portréty s ikonografickými znaky Buddhy Šákjamuniho. Jak uvádí Lubor Hájek s odkazem na toto dílo, „právě v tomto období byl vytvořen onen nezapomenutelný a nezaměnitelný rod khmerských ikon, který je koncentrovaně vyjádřen v mysteriózním výrazu tváře s pověstným „angkorským“ či „bajonským“ úsměvem kolem úst se silnými smyslnými rty a fascinující koncentrací téměř zavřených očí, hledících dolů či spíše do sebe“. (Hájek 1985, s. 139) Tvar třístupňového výběžku na temeni hlavy se objevuje na přelomu 12. a 13. století častěji na území Thajska, kam v době Džajavarmanovy vlády moc khmerského impéria (s jádrem v dnešní Kambodži) zasahovala. Na druhé straně kontrast robustního obrysu tváře s měkkými, jakoby zastřenými rysy vede spíše k předpokladu vzniku na území dnešní Kambodže.

Zdenka Klimtová 2022