Klečící anděl I

Andělé usazení na obláčcích představují dvojici protějškových postav, určených zřejmě k výzdobě tabernáklu neznámého pozdně barokního oltáře. Vyvážená plynulá skladba z esovek, důraz, s nímž jsou vypracovány tělesné objemy, hmotná měkká roucha, klasicistní proporce a donnerovský typ hlavy s kadeřemi u uší ukazují zřetelně na autorství Ignáce Františka Platzera. Při veškeré své objemnosti působí tyto řezby i zvláštní křehkou drobností. Oldřich Blažíček proto soudil, že představují časnou a opakováním dosud neotřelou redakci andělského typu, realizovanou ještě s velkou účastí mistra samotného v době kolem let 1750 až 1760 (srv. zápis na evidenční kartě VP 367 z 24. 7. 1975). Protějšková řezba (inv. č. P 8794) byla do Národní galerie zapůjčena (1975) ze sbírky Oldřicha Blažíčka a do roku 1977 tvořili oba klečící andělé působivý závěr nové expozice barokního umění v prvním patře kláštera sv. Jiří. Přestože v roce 1977 nákupní komise jednomyslně odsouhlasila zakoupení také protějškové řezby, Klečícího anděla II, do galerijních sbírek, k jejímu definitivnímu získání mohlo dojít teprve o řadu let později.

Tomáš Hladík 2021