Seslání Ducha svatého

Raphonovy obrazy z roku 1499 (inv. č. O 11576–11577, VO 1183–1189, VO 1191–1193) původně tvořily střed a druhá vnitřní křídla mohutného pašijového oltáře, který dohromady čítal 41 desek. Fragment archy obsahoval dva páry druhých vnitřních křídel a střed hlavního retáblu. Pro představu někdejšího vzhledu oltáře je zásadní popis ve Walkenriedské kronice z roku 1617 od Heinricha Eckstorma. Z něho je patrné, že při zavření druhých vnitřních křídel s Pašijemi se objevily výjevy ze života Panny Marie a dětství Krista, a když se uzavřela i tato křídla, byl oltář zdoben dvanácti deskami se světci. Dle Eckstorma se na dnes nedochovaném rámu nacházel nápis, který sděloval, že oltář v roce 1499 objednal u Hanse Raphona převor a lektor kláštera Johann Piper. Rám dále zachycuje i slova, že Raphon oltář namaloval „coby druhý Apelles“. Odkaz na slavného antického malíře byl v Záalpí velmi neobvyklý – za tímto humanisticky orientovaným textem stál patrně objednavatel. Kronikář také uvedl, že retábl byl namalován pro klášter paulínů v Göttingenu a po reformaci se dostal do Walkenriedu. V tamějším cisterciáckém klášteře zůstalo Raphonovo dílo až do roku 1631 a poté bylo mnichy, prchajícími před švédskými vojsky, odvezeno do Čech, kde se po něm na dlouhá staletí slehla zem. Teprve na počátku 20. století bylo třináct desek nalezeno v majetku rodiny Kolowrat-Krakovských v Košátkách, odkud se malby dostaly do Prahy.

Lucie Němečková 2021