Meditující svatý František

V Zurbaránových vybrazeních sv. Františka z Assisi z posledního období malířova života je patrný silný sklon k mysticismu. Zurbarán tak navázal na El Greca, jenž se františkánské tematice věnoval s nemenším úsilím. Zurbaránův sv. František je pojat jako devoční zobrazení, dovolující osobní, soukromé přiblížení se k jemně podané a současně delikátní malbě. Zejména tvář vyjadřuje mystické odevzdání a oddanost, jímiž nahrazuje dřívější převažující drsný asketismus, s převládajícím duchem kajícnosti. Pražský obraz je zjednodušenou kopií Zurbaránovy malby datované do doby cca 1660 a uložené v Alte Pinakothek v Mnichově (inv. č. 504). Sv. František je tu zachycen v polopostavě, natočen doprava, s hlavou a pohledem pozvednutým k nebi a pravicí položenou na srdce, proti temnému, podmračenému nebi. Na rozdíl od originálu na pražském obraze chybí lebka. Malířské provedení pražské kopie, které jednoznačně netlumočí ani záhyby Františkovy tuniky, svědčí o nižší technické úrovni malíře. Další varianty a kopie tohoto františkánského motivu existují ve sbírkách Martíneze del Campo v Madridu, Hidalgově-Colónově v Sanlúcaru de Barrameda, v Muzeu výtvarných umění a ve sbírce González-Abreuově v Seville a na dalších místech. Existuje i grafická reprodukce díla z r. 1814.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020