Název Klečící anděl I
Místo vzniku Španělsko
Datování 17. století
Provenience umělecký obchod „Klenoty“, Praha, 1975
Způsob nabytí zakoupeno v roce 1975
Inventární číslo P 6422
Katalogové číslo 45
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Rozměry
výška 300 mm / šířka 310 mm / Hloubka 166 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • SLAVÍČEK 1987
    Lubomír Slavíček – Jan Assmann, Staré španělské umění: vybraná díla ze sbírek v ČSSR, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1987.
  • ŠTĚPÁNEK 1983, s. 78
    Pavel Štěpánek, Nuevas esculturas españolas en Checoslovaquia, Apotheca, Revista del Departamento de Historia del Arte Universidad de Córdoba, 1983, s. 69–99.
  • ŠTĚPÁNEK 1997
    Pavel Štěpánek, Španělské umělecké řemeslo 1550–1650. Výběr z českých sbírek, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha 1997.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 122
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.

Párové sošky (inv. č. P 6422 a P 6423) byly zřejmě součástí skupiny plastik, od níž byly odříznuty či uraženy; pravděpodobně sloužily jako nosiče svícnů. Obě postavy jsou znázorněny v navzájem symetrické pozici, v pokleku, s rukou na prsou v gestu pokory a uctívání, s hlavou mírně nakloněnou, ale očima pozvednutýma směrem vzhůru. Přes drobná poškození, například odlomené paže, odřeniny na kolenech, rukách a v obličejích, se sošky zachovaly v dobrém stavu, zejména polychromie inkarnátu a obleků. Patrné je tu střídání matových i leštěných partií, na látkách pak uplatnění polychromie estofado s poměrně velkými dekorativními vzory. I zde pozorujeme nejen účinky proškrabávání barevné vrstvy na zlato, vytvářející ostré kontrasty, ale také prosvítání, nazývané už ve středověkých receptářích pictura traslucida. Vzhledem k dynamice průběhu záhybů rouch, gestikulace i výrazu obličejů a vzhledem k tomu, že sošky jsou svým určením spíše dekorativní, se jeví jako nepřijatelnější datování do druhé poloviny 17. století.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020