Pieta

Název	Pieta
Místo vzniku	Španělsko
Datování	17. století
Provenience	sbírka Jindřicha Bělohříbka, zámek Vinoř, před 1946; Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1946–1949
Původní umístění	Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Způsob nabytí	získáno v roce 1949 (převodem z Uměleckoprůmyslového musea v Praze)
Inventární číslo	P 5721
Katalogové číslo	44
Tematický celek	Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka	Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla	socha
Rozměry	výška 330 mm / šířka 252 mm / Hloubka 180 mm
Materiál	dřevo (dřevěná socha se skleněnýma očima)
Technika	řezba
Literatura	ŠTĚPÁNEK 1976, s. 267 Pavel Štěpánek, Španělská plastika v Národní galerii v Praze, Umění XXIV, 1976, s. 256–273. ŠTĚPÁNEK–VLK 1978, s. 24 Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Privodce a seznam exponáti, Zámek v Nelahozevsi, Praha 1978. ŠTĚPÁNEK 1979, s. 190 Pavel Štěpánek, Esculturas españolas en la Galería de Bohemia Central, Ibero-Americana Pragensia XII, 1979, s. 185–192. ŠTĚPÁNEK 1989−1990 Pavel Štěpánek, Španělské umění 17. a 18. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1989. ŠTĚPÁNEK 1997 Pavel Štěpánek, Španělské umělecké řemeslo 1550–1650. Výběr z českých sbírek, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha 1997. ŠTĚPÁNEK 2019, s. 120–121 Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.
Prameny	VINOŘ SEZNAM 1946 Seznam děl získaných Národní galerií v Praze ze sbírky Jindřicha Bělohříbka na zámku Vinoř [ANG, fond NG 1945−1958, Zajišťování uměleckých předmětů, zámek Vinoř, group 242/47] UPM SEZNAM 1949 Potvrzení o převzetí um. děl Národní galerií v Praze z Uměleckoprůmyslového muzea, 4. října 1949. [ANG, fond NG 1945−1958, Akvizice, Depozita – UPM]

Ikonografické řešení sošky bylo nepochybně vyvoláno vzdálenou ozvěnou Michelangelovy Piety. Spodní část podstavce je přibita dodatečně a přizpůsobena původnímu podstavci hrubými tahy dláta. Inkarnát obou postav je lesklý; u Marie je bělavě růžový, zatímco Kristův přechází do šedavého tónu. Polychromie Mariina oděvu je provedena technikou estofado, na níž se uplatňuje proškrabávání čárkováním, tečkováním i kroužkováním. Zlato podkladu prostupuje a zvyšuje podstatně barevnost celé plastiky; oči má Madona skleněné. Pieta je komponována do pyramidovitého bloku, poměrně jednolitého a uzavřeného, což zdůrazňuje i nepřerušovanost obrysových kontur a linií. Princip sevřenosti umocňují téměř symetricky postavené nohy obou postav. Tělo Krista se zdvihá ze soklu v ladné, prostorem vedené vlnité křivce sledující tvar vypjatého oblouku, a obdobně i Mariino tělo, jehož křivka je dána natočením nohou, trupu i hlavy. Záhyby jsou povětšinou nehluboké, široce rozvinuté, nepronikají příliš do bloku plastiky. Tělo Krista je modelováno naprosto realisticky, sleduje do posledního detailu anatomické proporce. Psychologie tváře Madony vyjadřuje spíše bolest zažitou než dávanou najevo expresivně; umírněnost výrazu charakterizuje sousoší jako celek. Plastika vznikala pravděpodobně podle grafické předlohy, protože takřka totožné kompozice najdeme i v českém sochařství. Polychromie estofado zařazuje jednoznačně řezbu do španělského sochařství. Psychologie utlumené bolesti, vyváženost, uzavřenost a vyrovnanost kompozice i nehluboká řezba poměrně ladných záhybů jsou dědictvím 16. století, avšak celkové vyznění i použití skleněných očí Panny Marie posouvají vznik piety do 17. století.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020