Svatý Petr na katedře

Název	Svatý Petr na katedře
Místo vzniku	Španělsko
Datování	kolem 1550
Provenience	sbírka Jindřicha Bělohříbka, zámek Vinoř, před 1946
Původní umístění	zámek Vinoř
Způsob nabytí	získáno v roce 1946
Inventární číslo	P 5888
Předchozí inventární čísla	D 98
Katalogové číslo	36
Tematický celek	Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka	Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla	socha
Značeno	kladí v horní části opěradla: nápis
Nápis	TVE RES (SIC) PETRVS ET SUPER HANC PETRAM…
Popis	Světec sedí na širokém trůně s pravicí zdviženou v kazatelském gestu a s otevřenou knihou na levém koleně. Jeho úzká oválná tvář je lemována krátkou prošedivělou bradkou a kadeřemi vlasů. Oděn je v pontifikálním bohoslužebném rouchu: pluviálu a albě i s doplňky (rukavice a střevíc). Takto bývá sv. Petr často zobrazován na Iberském poloostrově již od gotiky, a především v době kolem tridentského koncilu. Boční opěradla trůnu, lemovaná iónskými polosloupy, přecházejí mohutnou volutou do zadního opěradla. Křeslo končí ve výši Petrových očí. Odtud vybíhají sloupky, nesoucí kladí se zlatým shora uvedeným nápisem „TVE RES (SIC) PETRVS ET SUPER HANC PETRAM…“ (Mt. 16,18), ovšem pošpanělštěným: „Tu es Petrus et super hanc petram ædificabo ecclesiam meam“, tedy „Ty jsi Petr (tj. skála), a na té skále zbuduji svou církev“.
Rozměry	výška 1040 mm / šířka 750 mm / Hloubka 395 mm
Materiál	dřevo
Technika	řezba
Literatura	HROCH–SKÝBOVÁ 1985 Miroslav Hroch, Anna Skýbová, Ecclesia Militans, Die Inquisition, Im Zeitalter der Gegenreformation, Leipzig 1985. SLAVÍČEK 1987 Lubomír Slavíček – Jan Assmann, Staré španělské umění: vybraná díla ze sbírek v ČSSR, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1987. ŠTĚPÁNEK 1976, s. 263 Pavel Štěpánek, Španělská plastika v Národní galerii v Praze, Umění XXIV, 1976, s. 256–273. ŠTĚPÁNEK–VLK 1978, s. 25 Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Privodce a seznam exponáti, Zámek v Nelahozevsi, Praha 1978. ŠTĚPÁNEK 1979, s. 188 Pavel Štěpánek, Esculturas españolas en la Galería de Bohemia Central, Ibero-Americana Pragensia XII, 1979, s. 185–192. ŠTĚPÁNEK 1984−1985 Pavel Štěpánek, Španělské umění 14.–16. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1984−1985. ŠTĚPÁNEK 1997 Pavel Štěpánek, Španělské umělecké řemeslo 1550–1650. Výběr z českých sbírek, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha 1997. ŠTĚPÁNEK 1999B Pavel Štěpánek, Filip II. (1527–1598) a jeho doba. Vybrané ukázky umění a dokumentů z pražských sbírek, Španělské velvyslanectví a Národní muzeum v Praze, Praha 1999. ŠTĚPÁNEK 2019, s. 110–111 Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.
Prameny	VINOŘ SEZNAM 1946 Seznam děl získaných Národní galerií v Praze ze sbírky Jindřicha Bělohříbka na zámku Vinoř [ANG, fond NG 1945−1958, Zajišťování uměleckých předmětů, zámek Vinoř, group 242/47]

Plastika se vyznačuje živou barevností umocněnou zlatými odlesky podkladu. Pluviál (jehož rub je nověji přemalován) napodobuje červený brokát, kolem krku je pak imitována průhlednost drahokamů červené a zelené barvy. Lazurní běloba na albě je proškrabávána dekorativními osmilístkovými květy v kombinaci s dlouhými vlnitými čarami. Na podnoži jsou také patrny přemalby. Barevná kombinace zelené, zelenomodré, černé, červené i bílé na zlatém podkladu, který slouží jednak jako jednotící barevný prvek a jednak otepluje kolorit a svou třpytivostí oživuje barvy, je spolu s typickou technikou proškrabávání (estofado) výslovně španělská. Technická stránka jednoznačně klade vznik plastiky do Španělska 16. století. Utvrzují to i další rysy: důstojnost a ušlechtilost proporcí obličeje, jež dodávají pohublé tváři, tak charakteristické pro španělskou plastiku, silně duchovní, pateticko-visionářské vyznění, k němuž přispívají i trochu bolestně pootevřená ústa a zdůrazněné vysedlé lícní kosti. Pluviál, který se vine z ramen kolem levé ruky přes kolena a nohy na zem, opisuje dynamickou křivku. Až na hluboký záhyb mezi koleny je plastika pojednána v mělkých záhybech zdůrazňujících klid a rovnováhu, vystavěnou na nepatrném kontrapostu. Ze symetrie trůnu se vymyká jen pozdvižená pravá paže světce, která vyvažuje soustředění hmot na jeho levém koleně (kniha a ruka) a jeho lehce nakloněnou hlavu. Mírný sklon těla vyrovnává protichůdná diagonála nohou. Hmota figury je kompaktní, důraz je položen na čistotu objemů, jež jsou svrchovaně zvládnuty (s výjimkou záhybu mezi koleny). Připsání španělskému řezbáři 16. století, na něž jednoznačně poukazuje technika polychromie estofado, je dále potvrzeno statickým pojetím kompozice a uzavřeností řezby, která nerozrušuje příliš povrch plastiky, i vizionářským vyzněním tváře. Silně patetické vyznění gest a typologie obličeje vedou do okruhu sochaře Piera Picarta, jenž působil na severu Španělska (zejména v Navaře).

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020