Název | Relikviářová busta světice |
---|---|
Místo vzniku | Španělsko |
Datování | kolem 1550 |
Provenience | sbírka Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914), zámek Konopiště, před 1914; zámek Konopiště a později státní zámek Konopiště 1914−1939 |
Původní umístění | státní zámek Konopiště |
Způsob nabytí | získáno v roce 1939 |
Inventární číslo | P 5492 |
Předchozí inventární čísla | DP 41 |
Katalogové číslo | 35 |
Tematický celek | Španělské malířství a sochařství 13.-19. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | socha |
Popis | Relikviářová polopostava s otvorem na prsou znázorňuje mladou ženu s hlavou lehce skloněnou k pravému rameni. Bohatě zkadeřené prameny plavých vlasů spadají symetricky kolem uší a krku na záda. Zčásti je zakrývá rouška podvázaná na temeni hlavy. Dvojitá šňůra náhrdelníku na štíhlém krku i rouška a rukávy jsou provedeny proškrabováním svrchní barevné vrstvy na zlatý podklad, který probleskováním dává dojem odrazu světla od šperku a uplatňuje v zárodečné podobě techniku estofado. |
Rozměry |
výška 545 mm / šířka 430 mm / Hloubka 190 mm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura | |
Prameny |
V poprsí busty je kulatý otvor spojený s velkou čtvercovou schránkou vyhloubenou v zádech figury, což jasně prozrazuje relikviářové použití. Široký obdélníkový výstřih, prostřihované rukávce a stuha, jíž je postava přepásána, svědčí o šatu římského střihu. Protože chybí jakýkoliv náznak atributu nebo nápisu (který často býval na zde chybějícím podstavci – peaně), lze soudit jen podle typu šatů a roušky částečně pokrývající vlasy, že jde pravděpodobně o jednu z raně křesťanských panen-mučednic římského období, jejichž kult se v 16. století pod vlivem vykopávek v katakombách značně rozšířil. (Ve Španělsku existují dokonce blíže neoznačené relikviářové busty s nápisy „DE LAS MIL VIRGENES“, tedy „z tisíce panen“.) Pootevřená ústa dodávají celkovému vzhledu tváře výraz duševního napětí, jímž se dílo odlišuje od italského zájmu o senzuálně podanou formu, kterou je však zároveň ovlivněno (například kadeře vytvářející malebné prameny, uspořádání stuhy na čele, jemné ušlechtilé traktování tváře, rysy obličeje uchovávající duchovní obsah). Postava nese rysy španělského chápání plastiky, ale s evidentním poučením z florentsko-sienské tradice řezby. K těmto charakteristikám se připojuje i místní použití techniky proškrabávání (estofado), tak příznačné pro španělské pojetí polychromie.
Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020