Trůnící Panna Marie s dítětem

Anonym (Španělsko (Navarra), 1. polovina 14. století)
Název Trůnící Panna Marie s dítětem
Místo vzniku Španělsko – Navarra
Datování první polovina 14. století
Provenience sbírka Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914), zámek Konopiště, před 1914; zámek Konopiště a později státní zámek Konopiště, 1914−1942
Původní umístění státní zámek Konopiště
Způsob nabytí získáno v roce 1942
Inventární číslo P 5553
Předchozí inventární čísla DP 159
Katalogové číslo 34
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Popis

Barevnost je v celku ovládána jednolitou souvislou zlatou a stříbrnou novější polychromií, která není vytvořena z plátkového, ale z práškového kovu. Několik oprýskaných míst odhaluje starší živou polychromii. Do souzvuku růžově okrového inkarnátu, zlaté (koruna a plášť, lem kolem krku) a stříbrné (spodní šat Madony i děcka) barvy zaznívají výrazně černé oči, s čímž kontrastuje červeň rukávů a modř rubu patrná v záhybech. Není vyloučena ani poměrně novodobá vrstva. Je známo, že polychromie starých madon románských i gotických byla mnohdy obnovována, převážně v 16. až 18. století (srov. například Madonu ze Santa Coloma v Andoře, asi z 12. století, El arte románico, Barcelona – Santiago de Compostela 1971, č. kat. 246). Také podstavec je pravděpodobně novější, protože nemá ani polychromii, jež celou plastiku charakterizuje.
Rozměry
výška 820 mm / šířka 325 mm / Hloubka 270 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • ŠTĚPÁNEK 1976, s. 258
    Pavel Štěpánek, Španělská plastika v Národní galerii v Praze, Umění XXIV, 1976, s. 256–273.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1978, s. 9
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Privodce a seznam exponáti, Zámek v Nelahozevsi, Praha 1978.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1979, s. 6
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Zámek v Nelahozevsi, Dodatek k privodci a seznamu exponáti, Praha 1979.
  • ŠTĚPÁNEK 1979, s. 186
    Pavel Štěpánek, Esculturas españolas en la Galería de Bohemia Central, Ibero-Americana Pragensia XII, 1979, s. 185–192.
  • ŠTĚPÁNEK 1984−1985
    Pavel Štěpánek, Španělské umění 14.–16. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1984−1985.
  • ŠTĚPÁNEK 2008, s. 272
    Pavel Štěpánek, Čechy a Španělsko ve středověku. Dějiny a umění, Olomouc 2008.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 107–108
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.
  • ŠTĚPÁNEK 1990, s. 356
    Pavel Štěpánek, Dopis Pavla Štěpánka redakci Umění, Umění XXXVII, 1990, s. 183–184.
Prameny
  • KONOPIŠTĚ INVENTÁŘ cca 1920
    Konopiště Inventář, zvaný „Černá kniha“, cca 1920. [státní zámek Konopiště, archiv]
  • KONOPIŠTĚ SEZNAM 1942
    Verzeichnis der Bilder und Invetargegenstände von Schloss Konopischt für die Staatsgalerie, 9. November 1942 [ANG, fond NG 1945−1958, Akvizice, Převody—zámek Konopiště]

Trůnící Panna Marie s dítětem se blíží prototypu madony Andra Mari. Její výrazová síla vychází z románských madon, například z Trůnící madony ze Santa Coloma, kde Madona vyniká hrubou drsností. Výraz pražské sochy i její celkové provedení jsou rustikální, takže není snadné stanovit její dataci. O starším východisku svědčí též typ uzavřeného dekoltu. Pouze uvolnění v záhybech pláště ukazuje na vzrůstající roli gotických principů z konce 13. století, které jsou obdobou severošpanělských dřevořezeb 14. století. Formy jsou statické a frontální, charakter přísně hieratický. Hrubost, ba neumělost modelace záhybů, i když zachovává obvyklé obrysové členění, svědčí o chabém školení řezbáře. Svou rustikálností a primitivností výrazu se pražská madona blíží též aragonské Sedící madoně z barcelonského Muzea Frederica Marése (inv. č. MFM 788), pocházející z konce 14. století. Podobnou, ale formálně jednodušeji řešenou plastiku, označenou jako katalánskou, najdeme i v expozici Národního muzea v Krakově. Tato rustikalizace se projevuje na nesčetných případech a souvisí se známou skutečností, že ve Španělsku bylo sochařství produktem sociálním a vedoucí složkou kulturního života byla vždy (až dodnes) lidová (převážně náboženská) bratrstva. Další formální obdoby lze hledat mj. na madonách ze 13. století z Muzea katalánského umění v Barceloně, jsou však umělecky i slohově vyspělejší; na Madoně z Lapuebly (Santa María de Asa) či na Madoně v Santa María de Moreda v Yécoře, kde však šat naznačuje 14. století. Vzhledem k tomu, že rustikalizující forma lapuebelské madony je zjevnější a její vznik je kladen do konce 13. až začátku 14. století (podobně jako je do 14. století datována i Madona z Moredy, která má však již výstřih ve tvaru V), lze klást vznik pražské plastiky do 14. století a dílo připisovat anonymnímu severošpanělskému řezbáři přelomu 13. a 14. století, přibližujícímu se lidovému pojetí.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020