Polopostava světce

Anonym (Španělsko (Andalusie), 2. polovina 17. století)
Název Polopostava světce
Místo vzniku Španělsko – Andalusie
Datování 2. polovina 17. století
Provenience sbírka Hermíny Srbové (1866–1950), před 1938; Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1938–1950
Původní umístění Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Způsob nabytí získáno v roce 1950 (převedeno z Uměleckoprůmyslového musea v Praze)
Inventární číslo P 5203
Předchozí inventární čísla DP 1147, Z 4650
Katalogové číslo 30
Tematický celek Španělské malířství a sochařství 13.-19. století
Sbírka Sbírka starého umění
Druh uměleckého díla socha
Přípis

Na spodní straně základny je perem napsané číslo „Z CXXXVI / 2548“ vztahující se k inventáři sbírky Hermíny Srbové.
Rozměry
výška 570 mm / šířka 490 mm / Hloubka 205 mm
Materiál
Technika
Literatura
  • SLAVÍČEK 1987
    Lubomír Slavíček – Jan Assmann, Staré španělské umění: vybraná díla ze sbírek v ČSSR, kat. výst., Národní galerie v Praze, Praha 1987.
  • ŠTĚPÁNEK 1976, s. 268
    Pavel Štěpánek, Španělská plastika v Národní galerii v Praze, Umění XXIV, 1976, s. 256–273.
  • ŠTĚPÁNEK–VLK 1978, s. 24
    Pavel Štěpánek, Miloslav Vlk (eds.), Sbírky starého umění 15.–19. stol., Privodce a seznam exponáti, Zámek v Nelahozevsi, Praha 1978.
  • ŠTĚPÁNEK 1979, s. 191
    Pavel Štěpánek, Esculturas españolas en la Galería de Bohemia Central, Ibero-Americana Pragensia XII, 1979, s. 185–192.
  • ŠTĚPÁNEK 1989−1990
    Pavel Štěpánek, Španělské umění 17. a 18. století z československých sbírek, kat. výst., Středočeská galerie, Praha 1989.
  • ŠTĚPÁNEK 1997
    Pavel Štěpánek, Španělské umělecké řemeslo 1550–1650. Výběr z českých sbírek, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha 1997.
  • ŠTĚPÁNEK 2009B, s. 251
    Pavel Štěpánek, Repercusiones del arte andaluz en Centroeuropa, especialmente en Bohemia, en los siglos XVII y XVIII, Las vías comerciales y diplomáticas, in: Alberto J. Morales (ed.), Actas del Congreso Internacional, I., Arte, Arquitectura y Urbanismo, Consejería de Cultura de la Junta de Andalucía, Sevilla 2009, s. 245–258.
  • ŠTĚPÁNEK 2019, s. 102–103
    Spanish Painting and Sculpture from the 13th to the 19th Century, Illustrated Summary Catalogue, Prague 2019.

Výtvarného účinku díla je dosaženo střídmostí řezby nepřipouštějící zbytečné efekty. Od krku po pás kryje plastiku dalmatika z původní sametové látky, zdobené bohatými vzory a zlatem vyšívanými obrubami. Pod látkou je tělo opatřeno hrubým bílým nátěrem. Plastika je vlastně torzem, jak nasvědčuje řez v pase a pahýly rukou, což také vypovídá o tom, že socha byla často přemisťována a asi tedy používána pro procesí, popř. jiné náboženské úkony. Tomu též odpovídá velké množství hřebů natlučených v temeni hlavy (sloužících zřejmě k upevnění stability). Na temeni hlavy je přibita také kovová svorka s otvorem, pravděpodobně pro nasazení kovové svatozáře. Polychromie inkarnátu, který je vysokého lesku a je malířsky zpracovaný, poukazuje na jihošpanělskou, andaluskou oblast. Největší formální a stylistickou příbuznost je možné najít s dílem rodiny Morů z Granady, od jejichž členů je známa řada podobných plastik, především znázorňujících Jana z Boha (v kostele tomuto světci zasvěceném v Granadě a jinde), zakladatele řádu milosrdných bratří. Typologicky lze vysledovat vývojovou linii pražské plastiky již od plastiky sv. Bruna, díla zakladatele sevillské školy (andaluské) Juana Martíneze Montañése z jeho realistického období (Muzeum výtvarného umění v Seville), od něhož tento typ kolem poloviny 17. století převzali Pedro de Mena (1628–1688) a José de Mora (1642–1724). Vzhledem k tomu, že nelze prozatím prohloubit analýzu nedostupného komparačního materiálu, je nutno omezit se na připsání andaluskému řezbáři druhé poloviny 17. století.

Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020