Název | Modlící se Kristus |
---|---|
Místo vzniku | Španělsko |
Datování | kolem 1590 |
Provenience | sbírka Marie Luisy Parmské (1751–1819); sbírka hraběnky de Quinto, Paříž (Francisco Javier de Quinto), před 1862; Baron „D“, před 1870; sbírka vévody Ferdinanda IV. Toskánského, Brandýs nad Labem; státní zámek Konopiště, (nejpozději) 1926–1937 |
Původní umístění | státní zámek Konopiště |
Způsob nabytí | získáno v roce 1937 |
Inventární číslo | O 11879 |
Předchozí inventární čísla | DO 234 |
Katalogové číslo | 12 |
Tematický celek | Španělské malířství a sochařství 13.-19. století |
Sbírka | Sbírka starého umění |
Druh uměleckého díla | obraz |
Značeno | vpravo dole: signováno |
Pečetě | pečeť Marie Luisy Parmské a Karla IV. Španělského na zadní straně |
Nápis | Δομήνικος Θεοτοκόπουλος ἐποίει; Doménicos Teotocópulos epoíei |
Přípis | Na zadní straně napínacího rámu vpravo dole je pečeť s erbem Marie Luisy Parmské a jejího manžela Karla IV. Španělského; vpravo je červenou barvou psané konopišťské inventární číslo „18398“; vlevo dole na napínacím rámu je pak papírový štítek s číslem „55“ a italským textem a označením obrazu: „Cristo condannato alla Croce“. |
Rozměry |
bez rámu: výška 615 mm / šířka 414 mm
|
Materiál | |
Technika | |
Literatura | |
Prameny |
Signovaný Modlící se Kristus vznikl nejpravděpodobněji pro soukromou devoci podle vzorníku typů, z něhož El Greco (a jeho dílna) čerpal čas od času předlohu pro další verze na zakázku, což dnes znesnadňuje dataci, která se pohybuje v rozmezí let 1587 až 1597. Po posledním restaurování (2018) byl obraz datován do doby kolem roku 1590. Úzká hlava Kristova, navíc opticky prodloužená špičatou bradkou i dlouhými vlasy, se blíží protáhlosti nejcharakterističtějších pozdních typů El Grecových. K odhmotnění postavy přispívá osvětlení, jakoby vystupující ze zdroje paprsků svatozáře za hlavou. Červenavé roucho si zachovává ještě hmotnost i odstín benátského tintorettovského koloritu. Tento ikonografický typ vznikl nejspíše osamostatněním poprsí z kompozice Svlékání Kristova roucha (1577−1579) v katedrále v Toledu. Zajímavým srovnáním pro pražské Poprsí Krista je Mater Dolorosa z Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz. Nelze vyloučit ani možnost, že byly obrazy koncipovány jako párové. Další známé verze téhož námětu uložené v San Telmo Museoa v San Sebastianu (Španělsko) a v McNay Art Museum v San Antoniu (USA) jsou o něco nižší kvality. Replika ze San Antonia je obvykle datována do začátku osmdesátých let 16. století, vzhledem k tomu, že je provedena pastóznější malbou, která je zpravidla uváděna do souvislosti s ranějšími pracemi. Tato replika je současně detailnějším záběrem Kristova poprsí. Verze z městského muzea v San Sebastianu se od pražské odlišuje nepatrnými detaily, především výškovou asymetrií očí, detaily uší, vousů a kadeří vlasů. Záře za hlavou je poněkud slabší, stíny jsou hlubší a tmavší, avšak je nutno vzít v úvahu, že obraz (stejně jako obraz ze San Sebastiana) utrpěl přílišným čištěním. Vysoká kvalita pražského obrazu i skutečnost, že je signován, svědčí o tom, že nejpravděpodobněji vznikl v řadě dalších provedení jako první. Není vyloučeno, že pražská malba může být ztotožněna s jedním z obrazů registrovaných v El Grecově pozůstalostním inventáři z roku 1614: „Una cabeza de un cristo“ (sic!), tedy „Kristova hlava“. Je známa ještě jedna verze díla, miniatura značená na zadní straně „Doménicos Teotocópulos epoílei“, která prošla uměleckým obchodem v Paříži (recenze: The Burlington Magazine, May 1988, s. VII).
Martina Jandlová (Štěpánek 2019 – kráceno) 2020